Boj s časem

Nová škola

"Ahoj,jmenuju se Melissa, ale říkejte mi Mell ."nacvičovala jsem si před zrcadlem, od zítřka budu chodit na novou školu. Přestěhovali jsme se do Dublinu,protože tu táta dostal lepší práci. Nechtělo se mi opustit moje rodné městečko, ale stejně jsem nikde neměla moc kamarádů. Nevím proč,podívala jsem se na sebe do zrcadla abych zhodnotila,jak vypadám. Mám dlouhé,světle hnědé vlasy,jsem docela vysoká,opálená-i když tady v Irsku většinu času prší,než svítí sluníčko, a řekla bych,že jsem i dost hubená. Nevím,co proti mě všichni měli,snad to tady v Dublinu bude lepší. Ale teď půjdu spát,už je pozdě večer. Šla jsem k nástěnému kalendáři a strhla jsem dnešní datum a odkrylo se mi,že zítra bude 18.května. Ach jo,ten čas hrozně letí,co bych dala za to, aby den měl třeba 30hodin. Lehla jsem si a po dlouhém přemýšlení jsem usnula.

18.
Crrr...
Vzbudil mě budík,ale né,mě se nechce z té vyhřáté postele. Koukla jsem z okna a trochu jsem se usmála, alespoň že dneska neprší. Když jsem se konečně vyhrabala z postele ven,převlékla jsem se z pižama a zamířila jsem do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou,abych se trochu probrala,vyčistila jsem si zuby,namalovala jsem se a spěchala jsem do kuchyně,abych se stihla najíst. Tam už mamka krmila mojí malou sestřičku Kelly,které jsou dva roky. "Dobré ráno" zvolala jsem na ně, vzala jsem si toast, namazala jsem ho máslem, a z garáže už volal taťka: "Tak jdeš?" "Joo" hodila jsem si batoh na záda,toast do ruky, líbla jsem mamku na tvář "pa" "čauky, a hlavně se nestresuj, kamárady si najdeš raz-dva" usmála jsem se na ní a spěchala jsem za taťkou. "Tak nasedat a pojedem." Sedla jsem si na místo spolujezdce a zakousla jsem se do toastu,kterého jsem držela v ruce. "Nedrob!"upozornil mě taťka jako vždy,když někdo jí v jeho oblíbeném autě. A když se vrata od garáže vysunuly až nahoru,mohli jsme vyrazit. Cestu ke škole jsem znala, když jsem se tu procházela,došla jsem párkrát i tam. Teď jsem ale jela autem a zdálo se mi to tak jiné. Začala jsem se bát, co když mě mezi sebe nepřijmou? Co když zakopnu,až tam půjdu a spadnu na zem? Ne, na to nemysli! Poručila jsem si a začala jsem vnímat cestu. Přejeli jsme pár ulic, a byli jsme u mojí nový školy. Nechtělo se mi tam do neznáma. Ale musela jsem. Taťka už stál venku a kývl na mě,ať jdu za ním. Hluboce jsem se nadechla a otevřela jsem dveře. Vystoupila jsem a s taťkou jsme šli najít ředitelnu. Bylo 7:45,takže všude bylo plno studentů,kteří na mě koukali jak na mimozemšťana. Snažila jsem se nevšímat si jejich zvědavých pohledů,nahodila jsem úsměv a vykročila jsem do budovy. Ředitelnu jsme našli snadno, táta zaklepal na dveře a když se ozvalo: "dále!" Koukl povzbudivě na mě a zašeptal: "neboj,vše bude dobrý." A vešel do dveří první. Šla jsem hned za ním a když jsem za sebou zavřela dveře,uviděla jsem ředitelku, která nás milým tónem vyzvala,abychom si sedli. Představila se nám jako paní ředitelka Ladenová. Chvíli se nás na něco vyptávala, proč měním školu a tak. Pak řekla, ať tu taťka počká,že s ním pořeší papírování a mě šla představit třídě.
Právě zazvonilo a já stála s ředitelkou před lidma, kteří teď budou moje třída. "Tak ticho,třído!" Řekla učitelka,která učila tuto hodinu. "Děkuju Irenko. Tak studenti, tohle je Melissa Doylenová a od teď bude vaše spolužačka,chovejte se k ní slušně. Charlotte,mohla bys potom provést Melissu po škole." Řekla ředitelka a holka,kterou oslovovala Charlotte přikývla. "Můžeš si jít sednout,zlato." Dodala ještě směrem ke mně a odešla. Šla jsem si sednout na jediné volné místo vedle přátelsky vypadající holčiny. Proč asi ona sedí sama? "Ahoj." Řekla jsem jí a ona s úsměvem odpověděla. "Ahoj,já jsem Amy." "Děvčata,seznamování nechte ne přestávku,teď se prosím věnujte výkladu. " okřikla nás učitelka a začala mluvit o historii Irska. Bylo to zajímavější,než když na mojí bývalé škole vykládala taková stará babka.
O přestávce jsem se s Amy dala do řeči a zjistila jsem, že bydlí kousek od nás a že bychom mohli jít někdy na pochůzku po městě. Charlotte za mnou přišla a provedla mě celou školou. Je to taky moc fajn holčina.
Přežila jsem celý zbytek školy,seznámila jsem se spoustou dalších lidí. A domů jsem šla s Amy. "Tak nechceš zítra?" Domlouvaly jsme se na tom, kdy se půjdeme podívat do centra Dublinu."Jo,zítra by to asi šlo." "Okay,tak zítra po škole.Měj se." Byli jsme u jejího domu. "Jojo,čáu!" Hejkla jsem na ní a vydala jsem se domu. Tyjo,nemůžu uvěřit,že jsem si našla kamarádku hned první den,a vlastně hned několik.
Doma už čekala mamka a hrála si s malou. "Tak jaký to bylo?" Přispěchala ke mě "Dobrý,lidi jsou fajn jen na mě občas divně zírali." "To je jen takhle po začátku,neboj." " Jo a zítra jdu po škole s Amy do centra nakupovat." "Amy? Nová kamarádka? Klidně běž,ale buď opatrná." "Jasně mami, jdu k sobě." Šla jsem do svého pokoje a první co jsem udělala bylo,že jsem padla do postele,popadla jsem mobil a začala jsem projíždět všechny sociální sítě-zvyk. Připravila jsem si tašku na zítra a peníze na utrácení. Už se těším.
Strhávám na kalendáři další den. Zítra bude devatenáctého...jdu spát,ještě koukám na mobil, ale jelikož tam nic není,usínám.

Tak je tu další příběh, Affectus už je dokončený,tak se můžu věnovat jinýmu. Snad se vám bude líbit. Budu ráda,když zanecháte vote nebo komentář :) Mějte se krásně ,Lucka :)