Boj s časem

Odřené koleno

Prosím,ať je další den, prosím ať je další den. Přála jsem si v duchu, když jsem se ráno probudila a venku bylo opět docela hezké počasí. To, že je počasí stejné,nemusí ještě nutně znamenat, že je znovu 18.květen.Napadlo mě,jít se podívat do kuchyně. Mamka právě posazovala sestřičku na krmící židličku. Srdce mi poskočilo radostí, tak přeci jen je už 19. "Dobré ráno, co bude mít prcek k snídani?" Zeptala jsem se mamky,ale ta dělala,jako by si mě nevšimla. Ani Kelly nevypadala,že by mi chtěla věnovat pozornost. "Mami?" Zeptala jsem se znovu,ale ona opět nereagovala. No jasně, ráno jsem šla nejdříve do koupelny a až potom jsem šla sem. To znamená,že rozhodně není další den, a mamka dělá prostě jen to,co dělala ráno. Pak začala Kelly krmit a z garáže se ozvalo: "Tak jdeš?" Přemýšlela jsem, proč znova??Když v tom mě z myšlenek vytrhla mamka:
"čauky",když to řekla,začala jsem se radovat,ale to mě přešlo,když pokračovala:" a hlavně se nestresuj, kamárady si najdeš raz-dva" tohle byla jen slova ,která řekla 18-tého. Vsadím se,že taťka tam v garáži řekl něco jako: "Tak nasedat a pojedem."
Myslím,že si vůbec nikdo nevšimne,když s nimi nebudu, a půjdu si ven zaběhat. Nutně jsem potřebovala na vzduch. V předsíni jsem se obula a vyběhla jsem ven. Nasadila sluchátka do uší,pustila jsem si hudbu,a běžela jsem svým tempem po chodníku někam do neznáma. Lidi mě tu stejně nevidí, takže jsem prostě jen běžela. Celou cestu jsem se bezpečně vyhýbala všem chodcům,ale teď jsem běžela kolem rohu jednoho domu, a proti mě se vyřítil jiný běžec a chtěl zahnout mým směrem. Nestihla jsem se mu vyhnout a narazili jsme do sebe. Spadla jsem na zem. "Au!" Vyjíkla jsem,rozbila jsem si koleno! Ten kluk,který běžel naproti jen spadl na zadek, ale vyděšeně koukal,co se to stalo,proč spadl. Po chvilce rozhlížení ho napadlo,že asi jen zakopl obrubník .Tak vztal,otřepal se,a běžel dál. Zato mě koleno bolelo jako čert, a navíc už jsem věděla,že lidi cítí můj dotyk,ale skutečně mě nevidí. Opatrně jsem vztala, a kulhala jsem směrem k domovu.

Po cestě jsem šla kolem lékárny,tak jsem tam zašla. Našla jsem si desinfekci a náplasti. Koleno jsem si trochu polila desinfekcí:"Ááá!" Děsně to štípalo. Když bolest ustávala,přelepila jsem to náplastí a krabičky od obojího jsem nechala ležet v lékárně. Ale moje svědomí mi nechtělo dovolit odejít bez zaplacení,tak jsem peníze nechala na pultu. Stejně si je tam nikdo nevezme...ale pro můj dobrý pocit jsem je tam prostě nechala. Vyšla jsem na ulici a začala jsem se belhat domů. "Nesmíš být tak přecitlivělá,jdi trochu rychleji!" Napomenula jsem se a přidala jsem.
Domů jsem dorazila asi za půl hodinky,ale alespoň jsem poznala ulice,kde jsem ještě nebyla. Teď jsem se chtěla jít umýt.
Když jsem vlezla do sprchy,bylo mi jedno,že pleskám všechnu teplou vodu. Však oni ucítí stejnou vodu,jako včera. Po dlouhém sprchování jsem si šla do kuchyně,kde máme lékárničku to koleno přelepit. Mamka zrovna v ložnici uspávala Kelly a zpívala jí ukolébavku. Ještě nikdy jsem neviděla,že by mamka takhle hezky zpívala,tak když jsem měla koleno přelepené,opřela jsem se o dveře a poslouchala jsem mamky zpěv. Když Kelly už usnula a mamka přestala zpívat,šla jsem k sobě do pokoje a zapla jsem si notebook. Na internetu jsem ještě zkusila hledat něco o tom,co se děje, ale marně...nic tam fakt nebylo. Zbytek dne jsem se dívala na seriál a nemohla jsem přestat s pouštěním dalších dílů,až jsem s notebookem na břiše usnula.

:) Lucka