Boj s časem

Havajské ráno

Bylo to divné,dneska ráno jsem se neprobouzela ve svém pokoji s pořád stejným počasím za oknem a s rodinou v domě. Dneska jsem se probudila v krásném havajském hotelu a hned po ránu jsem si otevřela okno,abych dovnitř dostala trochu příjemného mořského vzduchu a trochu sluníčka,které mi svítilo přímo do okna. Já vím co mě po ránu nejvíc osvěží-vzala jsem si plavky a bez ručníku,krému lehátka,čehokoliv jsem vyběhla z hotelového pokoje,seběhla jsem schody,protože se mi rozhodně nechtělo čekat na výtah a když jsem vyběhla ven,bosky jsem se rozběhla po písečné pláži,která se táhne hned od vchodu do hotelu až k moři. Po ránu je docela velký odliv ,takže jsem běžela po vlhkém písku,kde ještě večer byla voda.Po chvilince jsem narazila na první vlnku a běžela jsem dál a nohama jsem rozrážela vodu,miluju to.Pak jsem tam padla a nechala jsem se unášet svěží mořskou vodou. Když jsem tak ležela na vodě,všimla jsem si ,jak na břehu někdo kouká mým směrem.Ale ne,to si určitě jen namlouvám,koukla jsem se kolem sebe,abych zjistila na co nebo na koho kouká. Mě přeci vidět nemůže. Nikde ale nikdo jinej není,nejspíš jen sleduje moře,je to přeci dost uklidňující,já to občas v Irsku taky dělala. Za chvilku jsem z vody vylezla,protože jsem měla pocit,že kouká na mě. Blížila jsem se k břehu a co bylo fakt hodně divný- ten někdo koukal stále mým směrem a byl to ten pohled,který říkal: co ta tady dělá? Dno už se zvedalo a já vylézala z vody,šla jsem spíš na stranu od něj,ale problém byl v tom,že kartu od pokoje jsem měla v místě,kde stál. On tě nevidí,on tě nemůže vidět. Opakovala jsem si ,abych se uklidnila a normálně jsem si došla pro tu kartu,která ležela u jeho nohy. Jo,asi mi mělo být divný,že se otáčí mým směrem...ale mohla to být náhoda,divná,ale mohla. Dobře,připustila jsem si, náhoda to vážně není, a to se mi potvrdilo,když jsem se zkláněla pro kartu,chytl mi moje zápěstí,které se natahovalo k cílu. "Aloha" řekl mi něco cizí řečí. "Promiň,ale nerozumím ti." Řekla jsem mu normálně anglicky. "Tak to můžeme zkusit znovu," řekl už v angličtině a při těch slovech se usmíval. "Ahoj" zopakoval svůj pozdrav,ale tentokrát jsem rozuměla. "Ahoj,co se děje,proč mě vidíš?" Zeptala jsem se ho a on jen odpověděl: "já nevím,vím jen to,že když sem chodím každý ráno,ty tu nejsi." "Jo,tak trochu jsem si sem zaletěla z Irska."když jsem mu to řekla,vykulil na mě oči a já jsem měla co dělat,abych nevyprskla smíchy."Hele je divné se tu s tebou bavit jen v plavkách,buď počkej tady,nebo pojď se mnou,jen se převléknu ." "Já...počkám tady." Asi mu bylo blbé jít se mnou do pokoje,když se tam budu převlíkat. A já jsem ho chápala,takže jsem odpověděla jen:"Jasný,neboj,budu chvátat." Rychlým krokem jsem s kartou šla do mého pokoje a srdce mi bušilo,protože jsem byla nadšená z toho,že se někomu stalo totéž. Vždyť ani nevím,jak se jmenuje. Vypadal docela hezky,kdyby jsme tu takhle blbě neuvízli,rozhodně bych o něj měla zájem. Rychle jsem se převlékla, nahodila jsem řasenku a vlasy jsem si stáhla do drdolu. "Doufám,že vypadám alespoň trochu k světu..." zamumlala jsem si pro sebe vydala jsem se dolů na pláž. On na mě čekal hned u vchodu ,takže jsem nemusela nikam daleko chodit. "Mimochodem,zapoměl jsem se představit- jmenuju se Cedric ." "Já jsem Melissa ,ale stačí Lisso,nebo Liss."usmála jsem se na něj a on jen: "Tak jo,Liss,máš tušení,proč se nám tohle všechno děje?" Když řekl "Liss",tak mu trochu cukaly koutky,ale nechala jsem to být.
"Já doufala,že ty něco budeš vědět." Řekla jsem smutným tónem. "Taky se tady čas převrací v noci? U nás v Irsku to bude někdy po půlnoci,to už spím a nijak to nevnímám." Ne,tady je to kolem .Na nás dva to nemá žádný účinek,jen na ostatní věci i lidi kolem nás,všichni se tu vrátí tak jak byli včera a předevčírem a pře.." "Jo,chápu." Přerušila jsem ho,než stačil pokračovat."Ale je to to jediné,co vím o tomhle všem." A při těch slovech ukazoval rucema kolem sebe,aby ještě zdůraznil,co tím 'vším' myslí.

Ahojky,tak další díl je venku, užívejte :)