Boj s časem

Gate B15

Za hodinku odlétáme,mám už vše sbalené,stačilo by vrátit kartu od pokoje dolů na recepci a jít,ale ještě musím počkat na Cedrika. Aby se nemusel s věcma táhnout až nahoru,počkala jsem na něj u vchodu. Když jsem ho zahlédla,jak se blíží,už se mi tu nechtělo sedět,tak jsem se mu vydala naproti.
"Ahoj,kde se tak loudáš?" Pošťouchla jsem ho přátelsky a on odpověděl: "No já nevím KDO je tak nervózní,že už nevydrží čekat,máš strach z letadel?" Dal si záležet,aby slovo "kdo" pořádně zdůraznil. "Ne,to teda nemám. Vždyť jsem sem letěla 14 a půl hodiny .A to ani neměli volné sedadla,takže jsem musela posedávat tak volně po letadle..." "A právě proto máš strach." "Ne,nemám!" Teď už mě naštval,já se letu nebojím. Přidala jsem do kroku a nechtěla jsem s ním mluvit. Cedric za mnou skoro utíkal ,protože na rychlou chůzi nebyl zvyklý a volal na mě.
"Ale notak,Lisso...vždyť jsem jediný člověk,který tě vidí a může s tebou mluvit a ty se s ním přestaneš bavit?" "Nejsi jediný,teď za sedmnáct hodin potkám dalšího. Měj se..." řekla jsem a šla jsem tak rychle,že by to lidem kolem přišlo komické,jenže mě viděl jen Cedric a ten teď zůstal stát a zíral na mě,protože nevěřil,že jsem se ho zbavila jen kvůli takové prkotině,jakou mi řekl. Dobře uznávám,je to blbost, ale alespoň budu mít v letadle klid od těch jeho řečí a budu si moct v klidu pustit písničky,nebo jen tak přemýšlet.
Zastavila jsem se až v chládku letištní haly a hned jsem se vydala hledat to moje letadlo. Podle tabule to měl být gate B15. Našla jsem to velice snadno díky velkým žlutým cedulím. Prolezla jsem přes rentgen a rychle jsem se dostala do letadla. Bylo téměř plné,naštěstí v letadle hlásili,že se nedostavili čtyři cestující a že mají posledních pět minut na odbavení a nástup doetadla. Jeden ze čtyř dorazil, pak ještě nastoupil Cedric a po pěti minutách jsme startovali. Tentokrát jsem seděla normálně na sedačce a kufr jsem dala na místo pod druhou volnou sedačkou. To třetí volné místo bylo skoro přes celé letadlo,takže jsem si s Cedrikem celou dobu nemusela povídat.
Po klidném letu bez turbulencí jsme přistáli na Londýnském letišti a zastavil mě Cedric. "Takže...promiň jestli se tě to nějak dotklo,ale budeš se se mnou bavit?" "Ale jen když to bude nutné." Od kdy jsem tak urážlivá? Vždyť se i omluvil. "Tak tady je kdyžtak můj telefon,kdyby si něco potřebovala,napiš,zavolej,cokoliv. A já dorazím,tak hodně štěstí při hlednání toho kluka." Tohle mi nešlo do hlavy:" A co ty,ty nechceš toho kluka vidět?Co budeš dělat?" "Zkusím hledat někoho dalšího, kdybych tě jen mohl poprosit,abys mi brnkla,až ho najdeš?" "Jo,jasně..." "Tak se měj." Řekl a vydal se do proudu lidí spěchajících prozkoumat Londýn. Super,tak jsem tu zůstala sama....
U výstupu byly malé mapky Londýna,takže jsem jednu popadla a snažila jsem se najít nějaké autobusové nádraží.budu se muset dostat do Birminghamu autobusem. Nádraží jsem našla ale bylo docela daleko,abych se tam dostala,musela jsem jet místní hromadnou dopravou,využila jsem toho,že jsem v Londýně a svezla jsem se Double deckerem ,popadla jsem svůj foťák a fotila jsem si všechno,kudy jsme jeli.
Když jsem vystoupila u ohromného autobusáku,vyblejskla jsem ještě ten hezký červený,dvoupatrový autobus ,který mě sem dovezl a šla jsem se na autobusák podívat,kdy a jestli vůbec jede autobus do Birminghamu. Celý zbytek dne jsem tam seděla v čekárně a sledovala jsem,jak skáčou města,kam který autobus jede. Bylo už pozdě,ale kvůli časovému přesunu a také kvůli tomu,že jsem spala v letadle jsem nebyla příliš ospalá a konečně kolem deseti hodin večer hlásila tabule odjezd ze zastávky 8 do Birminghamu. Došla jsem na zastávku a hned jsem nastoupila.Musela jsem teda nejdříve zůstat stát,než si všichni posedají,abych někomu,kdo tu sedí nezasedla místo. Díky tomu,že mě nevidí by zůstal sedět na mě asi celou jízdu. Nakonec se autobus rozjel a já si sedla na volné sedadla. Kufr jsem dala vedle sebe a začala jsem zkoumat ten papírek ,co mi dal Cedric. Bylo tam celkem úhledně napsané jeho číslo, a pod tìm vkaz: nezlob se,prosím musel to asi psát za letu. Asi sem se neměla na něj urážet,ale co. Původně jsem jela sama,teď to taky zvládnu...

Tak jo,další díl je venku, snad se líbil. 😃😃 Za chvíli tu máme prázdniny,také se tak nehorázně těšíte? 😄
Jinak se mějte hezky, Lucka 😘😊