Boj s časem

Přišel

...v tu chvíli mi začal zvonit telefon. Cedric,pomyslela jsem si a vzala jsem to. "No?-Ahoj,tady Cedric,sem se nějak dostal k ulici Raines street,jakej že je to barák?-To už jsi tady? Jak ses sem dostal?Víš co? Já jdu radši ven,jo?-Tak jo,čekám u začátku ulice." Píp,píp,píp...píp,píp,píp...
Típnul to,tak jsem telefon položila a kolem toho vyděrače jsem se zhnechucením v obličeji prošla rovnou ke vchodovým dveřím.
Jen co jsem za sebou zavřela,rozhlížela jsem se ve snaze zjistit na kterém konci ulice to stojí,ale vzhledem k tomu,že sem nejspíš přišel tudy co já, dala jsem přednost té straně. Zahleděla jsem se do dálky a opravdu..na konci ulice stála postava. Hned jsem se rychlým krokem vydala jeho směrem ,pokud se o něm budeme bavit jako o té postavě,pak tedy směrem jejím. No prostě jsem tam šla. Když mě Cedric začal poznávat,dal se pomalu do pohybu a šel mi naproti. "Ahój" zakřičel na mě,když se blížil. No na to,že jsme se nerozešli zrovna v dobrém mě docela radostně vítá. No co,minulost hoďme za hlavu,teď a tady máme závažnější problémy,než to,abych s ním nemluvila. "Ahoj!"odpověděla jsem mu a on vypadal,že mě chce obejmout,to mi nevadí,tak se nechám. Když mě pustil,zeptala jsem se ho : "Tak jaká byla cesta?" "Ani se neptej,ale tak hlavně že jsem tady,ale co ty,povídej..Co je to za chlápka?" "Tady se mi to říkat nechce,co takhle zajít si někam sednout,v jeho bytě se o něm bavit nechci a ty jsi určitě unavený z cesty na to,abychom tu jen tak postávali." "Jo,unavenej teda jsem ,jenže kam jít? Znáš tu nějaký místo? Protože restaurace ani hospoda nepřichází v úvahu,pokud si tam nechceš jídlo připravit sama." "To ale neznamená,že si tam nemůžeme jít jentak sednout. Víš co? Pojď si sednout do parku,kterej sem viděla po cestě ve vedlejší uličce..pokud tedy nejsi tak unavenej a nechce se ti tam chodit?" "To zvládnu,věř mi." "Tak jo.." řekla jsem a šli jsme mlčky vedle sebe,bylo to trapné ticho,ale ani jeden nevěděl co říct.
Došli jsme až k onomu parku a sedli jsme si na první lavičku ,co se nám naskytla. "Tak jo,co teda ten chlápek?" "No,když jsem sem přijela,přivítal mě u dveří chlapík,který vypadal celkem sympaticky. Ale zanedlouho se z něj vyklubal hnusnej podrazák. Prý ví o tom co se stalo s časem,a prý nám i řekne jak to zas napravit,ale chce hrozně moc peněz,však to už víš." "Hele a kdyby se nám nějak podařilo sehnat ty peníze,jaká je tu pravděpodobnost,že nám to řekne? Nebo že vůbec ví,co se to děje?" "Hm..vidíš to mě nenapadlo.." "Ty u něj teď bydlíš,co?Co takhle porozhlédnout se po jeho bytě nebo baráčku,či co to je,jestli tam nemá něco podezřelého? Třeba to půjde i bez peněz..." " Super nápad,hele a půjdeš se tam 'ubytovat' se mnou?By mohl mít obavy a začít ty případné důkazy nebo informace schovávat a nebo se jich úplně zbavovat.

Zase trochu kratší díl,ale jela jsem vlakem na intr a dočetla jsem tam Will Grayson Will Grayson,tak když jsem neměla co dělat- pustila jsem se do psaní. ENJOY IT! 😘😘