Boj s časem

Znovu?

Je ráno, koukám z okna a usmívám se, dnes je taky docela pěkně,snad bude alespoň jako včera a nebude pršet. Dneska se mi vztávalo docela dobře, hlavně už nemám nervy jako včera. Přeci jen znám Amy a další lidi.
No nic,jdu se umýt. Dala jsem si rychlou ranní sprchu, vyčistila jsem si zuby a lehce jsem se namalovala,počítala jsem s tím, že až půjdem s Amy nakupovat, kouknu i po líčidlech,hlavně nějakých voděodolných,v Irsku prostě často prší.  Vzala jsem si tašku s sebou do kuchyně,abych pak mohla rovnou jít. Tam už seděla mamka a krmila ségru
"Dobré ráno" zvolala jsem na ně, vzala jsem si jogurt, lžičku a chtěla jsem si s tím na chvíli sednout,ale z garáže volal taťka: "Tak jdeš?" Co to? Taťka mě opveze i dneska? Ale tak proč ne,alespoň nebudu muset pěšky "Joo" hodila jsem si batoh na záda,jogurt jsem do sebe co nejrychleji naházela , líbla jsem mamku na tvář "pa" "čauky, a hlavně se nestresuj, kamárady si najdeš raz-dva" Cože? Copak neslyšela co jsem včera povídala? Chtěla jsem jí to říct, ale ona už se dál věnovala Kelly. Spěchala jsem za taťkou,abych zbytečně nezdržovala. "Tak nasedat a pojedem." Taťka...mluví furt stejně.
Sedla jsem do auta a mohli jsme jet. Přemýšlela jsem o tom,jaký asi odpoledne navštívíme obchody, když v tom moje myšlenky prořízl taťkův hlas:"Nedrob." Trochu mě to vyděsilo,já vůbec nic nejím,proč to říká? Něco tu nehraje. Třeba to auto před námi, myslím,že je to stejné auto jako včera. A když jsme přijeli ke škole,táta začal vystupovat z auta a po chvíli na mě kývl zrovna tak jako včera. Co se to tu děje?!? Proč chce jít znovu se mnou?? Třeba potřebuje za ředitelkou. Šli jsme směrem ke zborovně, po cestě jsem si nevšímala zvědavých očí. a už stojíme před ředitelnou, táta zaklepal na dveře a když se ozvalo: "dále!" Koukl povzbudivě na mě a zašeptal: "neboj,vše bude dobrý." To mám jako nějakej problém po včerejšku? A vešel do dveří první. Šla jsem hned za ním a když jsem za sebou zavřela dveře,uviděla jsem ředitelku, která nás milým tónem vyzvala,abychom si sedli. Představila se nám jako paní ředitelka Ladenová. -Znova Chvíli se nás na něco vyptávala, proč měním školu a tak. Pak řekla, ať tu taťka počká,že s ním pořeší papírování a mě šla představit třídě. -Tady mi to plně došlo, tenhle den se opakuje, úplně stejně jako byl včera.
  Právě zazvonilo a já stála s ředitelkou před třídou, ani oni nevypadali,že mě včera viděli."Tak ticho,třído!" Řekla učitelka,která učila tuto hodinu. "Děkuju Irenko. Tak studenti, tohle je Melissa Doylenová a od teď bude vaše spolužačka,chovejte se k ní slušně. Charlotte,mohla bys potom provést Melissu po škole." Řekla ředitelka a Charlotte,stejně jako včera,přikývla. "Můžeš si jít sednout,zlato." Dodala ještě směrem ke mně a odešla. Šla jsem rovnou k Amy.
"Ahoj." Řekla jsem jí a ona s úsměvem odpověděla. "Ahoj,já jsem Amy." "Děvčata,seznamování nechte ne přestávku,teď se prosím věnujte výkladu. " okřikla nás učitelka a začala mluvit o historii Irska. Bylo to stejné jako včera,takže jsem nevnímala a přerovnávala jsem si v hlavě,co se to děje?!? O přestávce mě
Charlotte znovu provedla po škole a znovu jsem se seznamovala s Amy a ostatníma. Zbytek vyučování proběhl stejně,a cestou domů jsem se znova domluvila na "zítřek" na nakupování. Doma zase čekala mamka a ptala se,jak dnešek dopadl. Zkusila jsem jí říct: " Byla to naprostá katastrofa!"
"To je jen takhle po začátku,neboj.""To si nemyslím"-zkusila jsem to dál "Amy? Nová kamarádka? Klidně běž,ale buď opatrná."-tahle odpověď mě neměla překvapit,ale to,že odpovídala na vyloženě včerejší otázky mě děsilo. Šla jsem k sobě a zapla jsem si počítač. Do vyhledávače jsem zadala heslo: "opakování dne" bohužel to vyhodilo pouze odkazy tipu: "Prožíváte de ja vú?" Nebo "Žijete ve stereotypu?" A tak podobně, nic ,co by mi napovědělo,co se to dneska děje. A proč zrovna já jediná vidím ten problém.  Byla jsem z toho dne hrozně vyčerpaná, rozhodla jsem se, že pro sebe něco udělám a půjdu spát dřív. Třeba to celý je jen sen, nebo to zítra zmizí. Vypla jsem počítač a zapadla jsem do postele. Zanedlouho jsem usnula.

Další kapitolka :) Lucka