Karaoke

Sweet,sweet home

Rychle jsem přeběhla chodník k mému domu. Ovál mě chladný vítr a já se otřásla zimou. V tašce jsem zašmátrala pro klíče,podle přívěšku Eiffelovy věže jsem poznala kde jsou. Vložila jsem největší z klíčů do zámku,kterým jsem dvakrát otočila a s cvaknutím dveře otevřela. Slyšela jsem zvuk odjiždějícího auta,kluci se asi chtěli ujistit,že jsem se v pořádku dostala domů.

Dveře jsem zavřela a následně na noc zamknula. Svou kabelku jsem dala na barový stolek a rozsvítila v obýváku a k němu připojené kuchyni světla. Boty jsem si sundala a nohy se mi dotkly studené země.

Kabát jsem si pověsila na věšák u dveří. Tak co teď? Až teprve co jsem zamířila do kuchyně jsem pocítila kručení v mém žaludku. Doteď jsem si toho nevšimla.

Jelikož jsem i celkem fitness maniak,zabývám se i makroživinami jídel co sním. Vytáhla jsem z kabelky telefon a zkoukla kolik makroživin mi na večeři zbylo po smoothie co jsem si dala.

Jelikož mi chybělo doplnit hlavně bílkoviny a zbyla mi jen trocha sacharidů s tuky,rozhodla jsem se pro salát s kuřecími kousky.

Vytáhla jsem kuře z ledničky,společně se salátem,rajčatky a trochou balzamika. Vzala jsem ze šuplíku nůž,při pohledu na něj mi přejel mráz po zádech. Udalosti z minulého dne se mi promítly znovu před očima.

Sáhla jsem po telefonu a pustila si hudbu,alespoň abych zahnala myšlenky na tu strašnou událost.

Kuře jsem naporcovala na menší kousky,které jsem orestovala s trochou koření a kokosového oleje na pánvy společně s cuketou. Samozřejmě jsem si všechno před vhozením na pánev pečlivě zvážila.

Kuchyň provonělo koření a já jsem si pobrukovala písničku,která zrovna hrála. U toho jsem krájela salát s rajčaty.

Po pár minutách restování bylo kuře hotové a přidala jsem ho do misky k salátu a rajčatům. Celé jídlo jsem si společně s lahví vody,kterou tahám vsude s sebou,vzala na sedačku do obýváku.

Písničky z telefonu jsem vypla a zapnula si televizi,kde jel můj oblíbený film: Moderní popelka.

Já vím,že je přehnaně přikreslený,ale mě se to libí. Tak jsem si pochutnávala na jídle a u toho sledovala film. Protože mi na nohy začalo být zima,přetáhla jsem přes sebe deku,ležící na okraji sedačky.

Prázdný talíř jsem položila na malý stolek vedle sedačky a více se zachumlala do teplé deky.

Myšlenky mi zaletěly k akci,kterám mě čeká zítra. Těším se,ale zároveň mám obavy,nevím jak vyklouznu z plavání v bazénu. Mé zdaleka nezahojené rány by velmi pálily a mohla bych do nich i dostat infekci.

Teprve až teď jsem zaregistrovala,že film už skončil a tak usuzuji,že je čas jít spát.

Měla bych si ještě připravit věci na zítra,nemám ráda balení věcí ve spěchu. Vezmu ovladač do ruky a vypnu televizi,deku úhledně poskládám zpět na místo kde předtím ležela. Do ruky vezmu telefon,kabelku ze stolu a zhasnu světla jak v kuchyni,tak v obyváku.

Chci rychle vyběhnout nahodu,ale bolest mi to stále nedovoluje. Otevřu dveře do koupelny,kde ze sebe sundávám šaty a zbavuji se makeupu. Telefon odložím i s taškou k zrcadlu před,které si stoupnu.

Nebudu vám lhát,na své postavě tvrdě dřu,miluji pocit zvedání činek v posilovně a to jak mě den poté bolí svaly.

Jenže s mojí schopností obrany je to asi takto: bránit se neumím. Ano,svaly mám,ale to je asi všechno. Už tolikrát jsem chtěla zkusit nějakou lekci sebeobrany,ale díky škole a pravidelnému navštěvování posilovny a všemu okolo ní,na to není čas.