Part 2.- Ránní stres

123 5 0
                                    

"Sakra,jau." probudila jsem se s hlasitou ránou a dopadla jsem na zem.Až

teď si uvědomuju,že jsem usnula.

Vypnula jsem lampičku,která pořád svítila. Doploužila jsem se do postele,podívala jsem se na hodiny na telefonu.Dobrý je asi jedna v noci,nastavila jsem si budíka a konečně si lehla do postele.

"Crr,crr,crr" rozeznělo se po pokoji a já jsem měla chuť třísknout telefonem o zeď.

Šmátrala jsem rukou po telefonu a vypla otravný budík.

Mám chuť zůstat doma,ale jedna z podmínek bydlení osamotě je chodit do školy.

S velkou námahou jsem vylezla z postele a zamířila do koupelny.O můj bože,to co na mě kouká v zrcadle vypadá jako bedomovec.Vlasy na všechny světové strany ,kruhy pod očima a bledá tvář.Aha,počkat to jsem já.

Svoje neposedné kaštanové vlasy jsem svázala do ledabylého culíku,potom si je upravím.Opláchla jsem si obličej studenou vodou.Dala jsem si na kartáček pastu a vyčistila jsem si zuby. Vlasy jsem si rozpustila a nechala je ještě pro chvíli tak jak jsou.

Vzala jsem si korektor a začala jsem ho nanášet na kruhy pod očima.Když jsem byla hotová dala jsem si ještě make-up,pudr,řasenku a lesk na rty.

Teď ty vlasy.Rozčesala jsem si je a vytáhla si žehličku.Začala jsem pramen po pramenu upravovat žehličku.Když jsem byla hotová jeden pramn z čela jsem zamotala a sepla sponkou dozadu.

Konečně hotovo.Vyšla jsem stále v pyžamu a přešla jsem k šatně.

No ona je to spíš hala,je strašně obrovská a mě se tam vlezou všechny věci. Po dlouhém přebýrání jsem si vybrala: http://www.polyvore.com/cgi/set?id=111266616

Do tašky jsem si dala učebnice a sešla jsem po schodech dolů, v ruce boty,které jsem dala ke dveřím.Šla jsem do kuchyně a tam jsem si vytáhla jen jogurt a maliny s borůvkama.

Moje oblíbená snídaně forever.Jen škoda,že ještě nemám jahody.Podívala jsem se na čas na hodinách,jo naštěstí stihnu zajet do Starbucks. Co bych si počala bez ranní kávy.

Většinou každé rané jezdím do Starbucks,bez kávy jsem nahraná.Usnula bych už při první hodině.

Nemyslete si nejsem žádný ten typ fifleny,ale jen mám prostě peníze na takovéhle oblečení a kávu miluju.

Rychle jsem dojedla snídani a šla jsem do předsíně a obula jsem si svoje botičky na klínku.Z věšáku jsem vzala svůj černý kabát a může se jít.

Zkontrolovala jsem jestli mám klíče a zavřela jsem zasebou a zamkla.

Odemkla jsem si svoje auto a nasedla do něj.

Jela jsem po mě známých ulicích cestou do Starbucks.Zajela jsem na parkoviště a vešla dovnitř.Ucítila jsem vůni kávy.

Přišla jsem k pultu a usmíval se na mě krásný modrooký kluk se světle hnědými vlasy.

"Co si dá tady kráska?" zeptal se mě a úsměv měl pořád na rtech.

"Dám si jedno karamelové latté díky." cítila jsem,že jsem se trochu začervenala,ale kdo by ne?

Ten kluk na modroočko,na jehož jmenovce stálo Samuel se otočil a začal psát na kelímek moje jméno.Já jsem mezitím,kdy mi vyřizoval objednávku,zkontrolovala čas.Ještě mám třičtvrtě hodiny do začátku první hodiny.

Když jsem se podívala zpátky stál už předemnou a usmíval se od ucha k uchu.

"Tady tomáš,doufám,že ještě někdy přijdeš."usmál se a podával mi moje latté.

"Kolik platím?" zeptala jsem se a začala jsem hledat peněženku,ignorujíce to,že se mnou flirtuje.Není to v mojí povaze flirtovat s každým klukem.

"Je to na účet podniku." usmál se,já jsem mu úsměv opětovala a vzala si latté a šla jsem do auta.

Za pár minut jsem zastavila před školou.Vysedla jsem a dopíjela jsem svoji kávu.

"Ale,ale, Jacobsonová.Naše dokonalá princezna,pojď za náma." volal na mě Benny jen co mě zahlídl.Abych to upřesnila,je to takový ten kluk co střídá holky jako ponožky.Nesnáším ho.

"Kurva,neslyšela jsi?!" přidal se jeho kamarád Jack.Bože za co mě trestáš?

Snažila jsem se dostat jak nejrychleji to šlo do školy,ale jelikož jsou to fotbalisti,tak jsou rychlejší než já.A k mému neštěstí je ještě moc brzo,takže tu nikdo kromě mě a nich ještě není.

Někdo mě chytil za loket a prudce mnou otočil.Samozdřejmě Benny.Přitisknul mě na zeď a ruce mi držel za zápěstí.Tyčil se nademnou a já neměla jak utéct.

"Nechte mě."snažila jsem se křičet ,ale Jack mi dal ruku na pusu.

"Pokud se budeš bránit bude to ještě horší." řekl mi s výsměšným úsměvem.

Jack mi oddělal ruku z pusy,ale hned na to Benny násilím přitiskl svoje rty na ty moje.

Sevřela jsem víčka k sobě a snažila se znovu o útěk.Benny s Jackem si to vysloveně užívali cítila jsem na sobě Jackovi ruce.Přejížděl mi po celém těle.Otřása jsem se znechucením.

Ale najednou jsem cítila,že sebou Benny trhl,proto jsem otevřela oči.To co jsem vyděla mě dost překvapilo. Benny ležel na zemi a někdo mu právě vrazil pěstí.

"Už se jí nedotkneš,je ti to jasný?" procedil neznámí mezi zuby.Benny jen vytřeštěně hleděl před sebe.

Pan Neznámý se zvedl a odešel pryč a já jsem za ním chtěla běžet a poděkovat mu,ale nohy mě vedly ke školní hale,místo za ním.Rychle jsem vběhla na záchody a upravidla se.

Tohle už nemohlo být horší,pořád jsem z toho dost vyděšená.Jak se to mohlo stát,bylo to strašně rychlé.

A hlavně kdo je pan neznámý..

KaraokeKde žijí příběhy. Začni objevovat