Jako smyslů zbavená jsi pobíhala ve vysoké trávě mezi kopretinami a máky.
Celé džíny jsi měla promáčené, ale stejně jsi se smála a převalovala šedou dogu v trávě, které visel jazyk z tlamy.
Bernadette.
Tak jsi tu dogu nazývala. Takové zvláštní jméno... Lidské. Tvrdila jsi, že zvířata jsou více lidé jak my.
Všiml jsem si, že tvé vlasy byly upleteny do jednoduchého copu. Nikdy jsis s nimi nic nedělala. Tak proč?
Byla jsi samé proč a jakto. A já samé nevím a možná.
Následujícího rána, když jsi čekala na autobus, mělas lýtka zrudlá a pošlehaná od trávy. Netrápilo tě to. Nikdy tě nic netrápilo.
ČTEŠ
Insensitive ✔️
General Fiction#3 v kategorii Obecná fikce (21/5/16) #10 v kategorii Obecná fikce (18/5/16) Ona mi byla středem vesmíru, světlem ve tmě, nadějí v neúspěchu, bílou na černé. Byla mým záchranným kruhem, obrovským světelným kotoučem na obloze, které si nechalo říkat...
