#3 v kategorii Obecná fikce (21/5/16)
#10 v kategorii Obecná fikce (18/5/16)
Ona mi byla středem vesmíru, světlem ve tmě, nadějí v neúspěchu, bílou na černé.
Byla mým záchranným kruhem, obrovským světelným kotoučem na obloze, které si nechalo říkat...
Je nedělní dopoledne, Slunce stojí na nejvyšší části nebes. Tak mi připomíná tebe. Láskyplné a milující, trpělivé a šetrné, přitom jakmile se přiblíží - zkázou.
Seděla jsi u stromu a četla. Kousek od tebe pobíhala doga a vedle stehna ti ležel poznámkový bloček. Vzhlédneš a usměješ se. Opětuji ti úsměv a otočím se směrem zpátky k domu, když mě udeří cosi do zad. Otočím se.
Vlaštovka z papíru, který byl vytržen z tvého poznámkového bločku. A na ní... na ní mé jméno. Nevěděl jsem, že znáš mé jméno. Nemohla jsi znát mé jméno. A přesto je tam. Je tam na papíře. Černé na bílém. Na vlaštovce od tebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Opatrně a se zatajeným dechem ji rozbalím. Mírně se mi chvějí ruce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pousměji se. Vzhlédnu a podívám se zpátky ke stromu. Už tam nejsi.
A díky tobě jsem pomalu začal přicházet na to, co je mým smyslem života.
