Insensitive ✔️

: 7 :

Pozdravila jsi mě. Jentak jsi mě pozdravila a já ze sebe vykoktal něco, čemu se sotva dalo říkat ahoj.

"Jak se daří," řeklas, ale pohledem jsi bloumala po autobuse. Jako kdybys něco hledala.

"Teď? Skvěle," nemohlas pochopit, proč mi je teď skvěle. Proč mi hoří tváře, když na mě mluvíš. Nedívala jsi se na mě. Nemohlas to vidět.

"Věděl jsi, že Mulder skutečně Scullyovou miloval? Aspoň já to tak vnímám."

Řeklas a já nechápavě zavrtím hlavou: "Nevěděl jsem to," odpovím, přesto, že nemám zdání o čem to mluvíš.

"Ona byla odtažitá a ať se zdálo cokoli, nikdy ho nemilovala. Aspoň ne tak, jak on jí. Byl tu pro ní vždycky. Ať už o to stála nebo ne. Navždy polapen do pasti lásky. Tak to vidím já."

Kývnu. Vybavuji si ta jména o kterých mluvíš. Akta X. Tak se jmenoval ten seriál.

"Občas přemítám nad tím, jestli tohle není jeden velký omyl. Lidi- víš. Podívej co tu bylo před námi. A podívej, co je tu teď."

Nechápal jsem, proč se mi tak otevíráš. Proč lítáš od jednoho téma k druhému.

"Nemyslím si, že jsme omyl," namítnu.

Hodíš po mně ukřivděný pohled, že mám rozdílný názor. Zároveň ti oči zajiskří. Chceš se dohadovat.

"Proč si to nemyslíš?"

"Podle mě, nějaký význam to, že tu jsme a prožíváme to všechno mít musí. Nevěřím, že jsme tu jen pro srandu králíkům," zavrtím se.

Konečně se na mě podíváš. Celý obličej ti září nadšením z konverzace.

"Opravdu? Proč tedy myslíš, že tu jsme?"