Sousedi nebo něco víc? (MarweX) ✔

EP 1.- Ahoj já jsem ...

Takže nový příběh je tu, omlouvám se že jsem nevyhověla jedné slečně, ale poslední dobou jsem si úplně zamilovala MarweXe a tak jsem tenhle příběh prostě musela udělat o něm.

"Adame, Verčo, buďte zticha, Rozárka zrovna usla nechci jí vzbudit. Jestli tady budete takhle křičet, nikam na hory nejedeme a budeme doma hrát člobrdo." uslyšela jsem za dveřmi povedomý hlas. Běžela jsem otevřít a tam stála moje o 15 let starší kamarádka s jejími třemi dětmi.

E --> El (já)

V --> Vaness (kamarádka)

E: Ahoj Vaness, co tu děláte?

Adam + Verča : Ahoj teto El.

V: Ahoj El, prosimtě já bych potřebovala pomoct.

E: Jasně tak pojď dál.

V: Ne to ne já spěchám, ale mám na tebe velkou prosbu.

E: No, poslouchám.

V: Hele, dneska mi na poslední chvíli kamarádka odřekla hlídání Rozárky, protože onemocněla a nikdo jiný nemůže a my za 15 minut odjíždíme s Tomíkem (manželem) a dětma na hory, ale Rozárku ssebou v zít nemůžem a ty jsi moje poslední naděje, prosím, potřebuju jí na týden ohlídat.

E: Hele Vaness já ti...

V: Vím, že je to narychlo a když to odmítneš tak pochopím.

E: Vaness prosimtě ty mě ani nenecháš domluvit, chtěla jsem ti říct, že ti jí klidně pohlídám. Teď do školy nechodím, protože jí zrovna opravujou a máme 14 dní ředitelskýho volna, takže no problem.

Vaness je moje dost dobrá kamarádka, je sice o hodně starší, ale mi si rozumíme, a když jsem byla hodně malá tak mě taky hlídala a hrála si semnou. Sice jsem se těšila na volno, plánovala jsem si kámoškama rúzný nákupy, výlety, koncerty, ale přece jenom já mám ráda děti a Vaness vypadala fakt zoufale, musela jsem jí nějak pomoct.

Vaness mi dala všechny Rozárčiny věci a samozřejmě Rozárku, vysvětlila mi co a jak s ní mám dělat, sice už jsem jí několikrát hlídala, ale vždycky jen třeba odpoledne nebo dopoledne, když si potřebovala něco zařídit.

Už uběhly 2 dny od té doby co jsem dostala Rozárku na starost. Můj denní plán byl každý den stejný: Vzbutit se, přebalit, nakrmit, uspat, nasnídat se, přebalit, nakrmit, uspat, naobědvat se, přebalit, nakoupit, proít se, nakrmit, uspat, vykoupat, nakrmit, uspat a padnout unavená do postele. Ačkoli se to nezdá, je to docela makačka. Bylo asi sedm večer, dala jsem Rozárku do postýlky a zpívala jí ukolébavky, když konečně usla šla jsem uklízet. Asi po 20 minutách začali vedle v bytě něco vrtat a přemisťovat, tak že to dělalo hrozný bordel a Rozárka se okmžitě probudila. Neřešila jsem to, chvilku jsem Rozárku chovala v náručí a doufala jsem, že toho do hodinky nechají.

"Přece nemůžou dělat takový hluk večer, kdy všichni jsou doma." říkala jsem si v duchu. Když konečně Rozárka usla, začlo to na novo, vrtání, bouchání atpod.

Vzala jsem si plačící Rozárku do náručí a šla zazvonit na nové sousedy, sice se mi moc nechtělo, ale brala jsem to alespoň tak, že budu vědět, do tam bude bydlet.

Otevřela mi nějaká holka, vypadala tak na 14 nebo na 15.

"Ahoj, já jsem Eliška, ale můžeš mi říkat El." představila jsem se.

"Andrea" řekla a podala mi ruku.

A: Co potřebuješ?

E: Víš je mi to blbý, ale nemůžete to trošku ztišit? Vy tady děláte hroznej hluk a tenhle uplakáne pak nemůže usnout.

A: Jé, tak je krásná, jak se jmenuje?

E: Rozárka, mam jí tu na hlídání od kamarádky.

A: Jo tam to jo, tak my to ztišíme, jo a prosimtě neudělala by jsi mi kafe? Tady v tom bytě neni ani sporák, natož konvice :D

E: Jo jasně, a můžeš si to přijít vypít ke mně, už dlouho jsem si s nikým nepokecala, když nepočítám to mumlání od tohohle prcka.

A: Jo tak já jsem tam zachvilku.

Za 5 minut přišla Andy, kecali jsme si do půlnoci, opravdu si s ní rozumím, nakonec jsem ráda, že tu bydlí ona.

Druhý den jsem se probudila a zjistila jsem, že si u mě Andy zapoměla stříbrný náramek. Chtěla jsem jí ho donést, ale pak jsem si uvědomila, že večer jela ještě k rodičům, protože tady nemohla spát. Odpoledne jsem vedle slyšela hluk, tak jsem vzala náramek a zaklepala, ale místo Andy otevřel nějaký kluk a nebudu lhát, byl strašně pěknej.

Koukala jsem na něj, jako by právě spadl z nebe a po chvilce jsem vykoktala: "A-hoj já j-j-sem El, je t-t-u Andy?"

Pousmál se a řekl: "Jo, ty si ta holka od vedle, co u ní včera ségra byla na kafi 4 hodiny, tak ta tu není a nevím, kdy zas přijede na návstěvu. Mimochodem já jsem Marek, těší mě."

E: Taky mě těší, Andy si jen u mě zapoměla náramek, tak jestli jí ho můžeš dát.

M: Rozkaz *zasalutoval a začal se smát*

E: Tak dík.

M: Nechceš se chvíli zdržet? Vypadáš fajn :)

E: Vypadám?

M: Vypadáš, to jestli jsi si teprve musím ověřit, tak půjdeš dál?

E: Tak fajn, jen si skočím pro chůvičku.

M: Chůvičku?

E: Jo, taková ta vysílačka, přes kterou slyšíš jestli dítě nebrečí.

M: Ty máš dítě!?

E: Ne! Jěžiš to ne, je mojí kamarádky a potřebovala ho pohlíat.

M: Oukej, tak si skoč pro tu chůvičku a přijď.

U Marka jsem byla celkem dlouho, povídali jsme si o všem možném, potom to dokonce vypadalo i na pusu, ale v tom začala Rozárka brečet a já jsem musela jít.

Druhý den ke mě Marek přišel se slovy "Kde máš tu princeznu?", ukázala jsem mu Rozárku a jemu se rozzářili oči, hned se mě zeptal jestli ji nechci povozit v kočárku, tak jsem jí oblékla a šli jsme ven.

Zbytek týdne uběhl jako voda a já už jsem doma neměla Rozárku a mohla jsem na plno věnovat Markovi.

Děkuju za přečtení a budu ráda za votes!

Tak se mějte a čaukooo.