Sousedi nebo něco víc? (MarweX) ✔

EP 7. - Tohle se nemělo stát..

Další díl je tady!

V LA jsem si to pořádně užila, ale stejně jsem se strašně těšila domů na Marka. Uvidím ho poprvé od té doby, co jsem byla u nich doma.

*Už v Praze*

Let byl příšerný, celou dobu tam brečelo nějaký dítě, a aby toho nebylo málo, tak mi i kopalo do sedačky. Na letišti na mě měl čekat Marek, chytla jsem si kufr a šla jsem před letiště. Před letištěm stál Marek s kyticí rudých růží, ví, že ty mám nejradši.

Pustila jsem kufr a rozběhla se k němu. Skočila jsem mu kolem krku a nechtěla ho pustit. Pak jsme se od sebe odtáhli a já mu dala malou facku. "Za co?" zeptal se a vyvalil oči. "Za ten prank a za to, že si my nevěřil ty pako." řekla jsem mu, usmála jsem se a dala jsem mu pusu.

Doma jsem si vybalila věci a šla jsem si lehnout, protože jsem byla unavená a bylo mi blbě. Hned jsem usla a proudila jsem se až ráno. Neskutečně se mi motala hlava a bylo mi blbě. Celý dopoledne jsem ležela v posteli s hadrem na hlavě a teploměrem v puse. Odpoledne už to nešlo vydržet a tak jsem šla k doktorce.

Doktorka mi vzala krev a řekla mi, že mám blbý tlak a mám ležet v posteli. Takže mi neřekla vlastně nic novýho, bylo to jako bych tam nebyla. Marek se vrátil večer z nějaké akce a hned mi šel udělat čaj a něco čemu říkal polívka. Usla jsem, ani nevím jak. Probudila jsem se a Marek seděl na židli u mojí postele a hlavu měl položenou na posteli a podpíral si jí rukou. Vypadal tak roztomile.

Odpoledne mi volala doktorka s výsledkama krve. Myslela jsem, že mi řekne, že jsem v pohodě, ale ona mi řekla něco úplně něco jinýho. Řekla mi, že jsem těhotná!!

Byla jsem šťastná a naštvaná zároveň, nevěděla jsem, co mám dělat. Venku bylo hezky a tak jsem Markovi řekla, že bychom se mohli jet projet někam na motorce.

Jeli jsme na Ameriku (lom). Měla jsem úplně senzační plán. Až budeme mít ten nejkrásnější výhled strčím mu do pusy dudlík, neptejte se proč mám doma dudlík 😂

Jeli jsme a já byla úplně mega šťastná a najednou rána. Náklaďák, který jel hned před námi narazil do auta a převrátil se na bok, my s Markem už jsme neměli šanci zastavit. Slyšela jsem křik lidí a ani nevím proč, ale začala jsem taky křičet a pak viděla jen tmu.

Cítila jsem, jak mě někdo drží za ruku, pomalu jsem otevřela oči a viděla jsem sedět u mé postele spícího Martina (Jmenuju se Martin). Pohla jsem rukou a on okamžitě zvedl hlavu a běžel pro sestru.

E: Co je s Markem?
M: El...
E: Co je s ním?
S: Slečno Jehličková, váš přítel utrpěl vážně zranění hlavy a... no...
E: Tak už se vymáčkněte!
M: No prostě by byl zázrak, kdyby to přežil.
E: A kde je? Chci ho vidět!
S: Teď za ním nemůžete, ve vašem stavu to nejde, ale je na JIP, pokoj č.12, teď je tam jeho rodina.
E: Martine, můžeš prosím na chvíli odejít?
M: Jo, samozřejmě.
E: Jak je na tom to malý?
S: Zachránili jsme ho, ale jestli budou ještě nějaké komplikace, potrat bude nevyhnutelný.
E: Tak děkuju.

Začala jsem plakat a když přišel Martin začal mě utěšovat. Bylo mi smutno, zavolala jsem pár dobrým přátelům, že jsem v nemocnici a jestli by za mnou nechtěli přijít. Někteří si mysleli, že točím prank a když jsem jim řekla, co se stalo, tak se mi jen vysmáli a já jsem jim napsala jen krátkou SMS: "V nouzi poznáš přítele.." a poslala fotku z nemocnice.

Když Martin odešel, vstala jsem, sedla si na vozík a jela na pokoj č.12. Otevřela jsem dveře a u Markovy postele seděla Andy a držela ho za ruku. Přijela jsem k ní a položila jí ruku na rameno, cukla sebou a podívala se na mě. Objala mě a odešla. Chytla jsem Marka za ruku a začala jsem si s ním "povídat". Asi za 15 minut za mnou přišla sestřička a odvezla mě zpátky na pokoj.