EP 15. -Toby..

899 66 10
                                    

Vrátila jsem se se Sofinkou domů a viděla jsem před baráčkem vedle stěhovací auto. Už tam dlouho nikdo nebydlel, naposledy nějací staří lidé. Schválně jsme šly pomalu, aby jsme viděly, kdo tam bude bydlet. Viděla jsem nějakého kluka asi v mém věku.


Šla jsem dvorkem a slyšela jsem toho kluka, jak na mě volá: "Hi! U live there? I'm Toby by the way. (Ahoj! Ty tu bydlíš? Mimochodem, já jsem Toby.)" celou dobu, co se mnou mluvil se strašně krásně usmíval.


E: Yeah, u could say that. And I'm El. (Jo, dalo by se to tak říct. A já jsem El.)


T: Oh, that's nice name. U have so cute daughter. What's your name princess? (Oh, to je pěkný jméno. Máš strašně  roztomilou dceru. Jak se jmenuješ princezno?)


S: Sophia.


E: Yes, she is cute, but it's not my daughter. (Jo, je roztomilá, ale není to moje dcera.)


T: Sorry, I thought... It doesn't matter. Do u have time tonight? (Promiň, já myslel... To je jedno. Máš večer čas?)


E: Yes, I have. (Ano mám.)


T: I have red wine at home, so u can come. (Mám doma červené víno, tak můžeš přijít.)


E: But little princess can't be home alone, so come to us. (Ale princeznička nemůže být doma sama, tak přijď k nám.)


T: Ok, see u next time.


E: Bye.


T: Bye.


Potom jsem si chvíli hrála se Sofinkou a pak jsem šla udělat nějaké chlebíčky a obložnou mísu. Asi v 8 jsem šla uspat Sofinku a zrovna, když jsem šla do kuchyně tak Toby zaklepal na dveře. Otevřela jsem mu, přinesl 2 lahve červeného vína a 1 růži z naší zahrady a omluvil se mi, že už nikde neprodávali kytky. Pozvala jsem ho dál. Povídali jsme si a já jsem poprvé od té nehody cítila pocit štěstí, naděje a lásky. Povidali jsme si asi do půlnoci a to víno jsme vypili docela rychle.  Oba jsme byli značně opilí a pak se stalo, to co se niky nemělo stát.


Toby mě zničeho nic začal líbat a já, jelikož jsem se cítila, tak jak dlouho ne, jsem začala spolupracovat. Najednou jsem si vzpomněla na Marka, ale nepřestávala jsem ho líbat. Tolik jsem toužila po tom něco takového zažít. Ráno mě probudil budík. Moje oblečení bylo poházené všude po zemi a já jsem byla pod peřinou úplně nahá, ale něco bylo jiné... konečně jsem se cítila šťastná...


Děkuju za přečtení a budu ráda za votes!

Tak se mějte a čaukooo.


Sousedi nebo něco víc? (MarweX) ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat