Sousedi nebo něco víc? (MarweX) ✔

EP 11. - Ty se nikdy nezměníš!

*El*

Probudila jsem se asi v 11. Vůbec si nevzpomínám, jak a kdy jsem šla spát. Ani jsem nestihla vstát a už se začaly pomalu otvírat dveře a tam se vynořil Kovy.

K: Konečně jsi vzhůru, už jsme si mysleli, že se nikdy nevzbudíš.

E: Ehm.. Kde jsem se tu vzala?

K: No dojeli jsme pro tebe do lesa a pak jsme tě přivezli sem, EASY!

E: Aha, a co Marek?

K: Dneska chce odjet.

E: Můžeš mi ho sem zavolat?

K: Dojdu pro něj, jo a co se vlastně včera stalo?

E: Nooo....

K: Má to něco společnýho s Vadimem, že jo?

E: Jak to víš?

K: Ty jsi včera řekla, že to je ču*r@k a Marek se na něj dívá vražedným pohledem a vůbec se s ním nebaví.

E: A říkal Vadim něco?

K: No nevim jestli bych ti to měl říkat, ale MenTovi řekl, že si po něm vyjela a pak vás viděl Marek.

E: To je hajzl! Bylo to přesně naopak a já jsem se bránila, ale on mě držel pevně.

Začala jsem brečet. Kovy mě obejmul a začal mě utěšovat. Seděli jsme tam takhle asi minutu, když v tom vešel do pokoje Marek. "Marku já.." chtěla jsem mu něco říct, ale on mě přerušil: "Ty svině to snad nemyslíš vážně!? Ty si taková dě*ka a o tobě jsem si to Kovy nemyslel. Ty se nikdy nezměníš!" zakřičel, vzal svojí tašku s věcma a utekl. Začala jsem znovu brečet, ale Kovy se zvedl a utíkal za ním. Slyšela jsem, jak na něj volá. Najednou za mnou přišel House. Ptal se mě, co se děje, já jsem mu, ale přes ten nával slz nedokázala odpovědět.

Když House odešel, já jsem si sbalila všechny věci a šla dolů za klukama, jestli by mě někdo neodvezl domů, že už to tam prostě nedám. "Já tě klidně odvezu, stejně jsem chtěl dnes jet domů, alespoň si kluci můžou užít zbytek pobytu. Ukaž já ti tu tašku odnesu do auta." řekl Vadim pohotově (vím, že nemá auto, ale tenhle příběh je stejně vymyšlený tak co :D).

Přibližoval se ke mě a já jen na sucho polkla. Najednou si přede mě stoupnul Kovy a řekl: "Ne, vždyť Pedro ty jsi říkal, že musíš jet domů za ženou, že je nemocná a musíš jí pomoct s dětma." Poznala jsem, že si to vymýšlí, ale Pedro asi pochopil, že má spolupracovat a tak řekl: " No jo to je pravda, dík že jsi mi to připomněl kámo. El bude ti stačit, když pojedem po obědě? Musím si totiž ještě zbalit věci." kývla jsem a usmála jsem se jako poděkování.

"Ale ty pospícháš a já pojedu už za chvíli, tak já tě vemu. Přece nebudeš čekat, když můžeš jet hned, to je nesmysl." řekl Vadim a já se zhrozila, ale dokázala jsem ze sebe vykoktat: "T-t-t-o je d-d-obrý, já p-p-ojedu s Pedr-r-em." Jeho odpověď byla krátká: "Jak myslíš."

Když si odešel sbalit věci tak jsem Kovymu a Pedrovi poděkovala a oba jsem je obejmula. Vadim odjel docela naštvaný, ale já jsem byla ráda, že odjel. pokoušela jsem se dovolat Markovi, ale ten mi to samozřejmě nebral. Odpoledne jsem nasedla na autobus a jela jsem domů, přece jen Pedro si to tam chtěl ještě užít a já nechtěla, aby jel domů jen kvůli mě.

Děkuju za přečtení a budu ráda za votes!

Tak se mějte a čaukooo.