Sousedi nebo něco víc? (MarweX) ✔

EP 18. -N3ro?

Je tu další díl!

Probudila jsem se asi v 5 hodin ráno a už jsem nemohla usnout, tak jsem potichu vstala, oblékla se a šla jsem se jen tak projít ven. Dala jsem na snapchat fotku z jednoho parku v Praze a napsala tam: "Nechce si někdo přijít pokecat?". Poslala jsem to tam, sedla jsem si na lavičku a zavonil mi mobil.

Marek. "Zlato, kde jsi?" zeptal se mě. "Tady v tom parčíku, jak sem občas chodíme." odpověděla jsem mu a všimla jsem si nějakého kluka s kapucou. "Hele víš co? Já pro tebe dojedu na motorce a pak můžem jet na nákup." "Ok" odpověděla jsem a zavěsila jsem.

"Ahoj" řekl ten kluk a sedl si vedle mě. Sakra, toho kluka od někud znám, kdo to je?! "Ahoj, viděl si můj snap?" zeptala jsem se ho a pořád přemýšlela, kdo to je. "Jop, viděl a nemohl jsem spát, tak jsem přišel." řekl a sundal si kapucu. N3ro?! Co ten tady sakra dělá? Radši budu dělat, jako že ho neznám. "A jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho a dělala jsem úplně blbou. "Ty si mě nepoznala? Já jsem N.. Marek, těší mě." řekl a usmál se tím jeho nechutným výrazem (nemám nic proti N3rovi).

"Jo, mě taky." řekla jsem a podala mu ruku. Sakra ať už přijede Marek, já už tu nechci být. Počkej, mohla bych na něj jít čekat k silnici. "Hele promiň, budu muset jít." řekla jsem a začala se zvedat, N3ro na to měl, ale jiný názor, chytl mě za ruku a řekl: "Kampak? Tobě se tady se mnou nelíbí?" Polkla jsem a z dálky už jsem slyšela Markovu motorku. Yes, záchrana. Notak Marku, přidej plyn.

"Mareček jede, že jo?" zase se "usmál". Co to ku*va dělá, snad si nemyslí, že se semnou začne líbat. Proč se ke mě přibližuje slizoun. Marku, pohni. Nalepil se na mě a začal mě líbat. Bránila jsem se, ale neměla jsem, kam uhnout. Přede mnou byl on, za mnou byla lavička. Slyšela jsem zastavení motorky a hned potom zase její oddalující se zvuk. Dop*dele, to je hajzl!!

"Tyvole fuj ty ani neumíš líbat, ještě, že ten idiot hned odjel, dýl bych to nevydržel. Pa pusino." řekl hned, jak se ode mně odtáhl a pak odešel. Vyběhla jsem ven z parku a běžela jsem domů, Marek tam nebyl, ještě aby tu byl.

Lehla jsem si na postel a začala jsem brečet. Najednou mi zazvonil mobil. Určitě zase nějakej operátor, to zvedat nebudu. Ať už to típne sakra, nebo mi z tý písničky hrábne. Konečně, už to nezvoní a můžu v kli... To si děláš srandu?! Vážně má někdo potřebu mě teď otravovat. Doufám, že mi volá alespoň Leonardo DiCaprio, když už kvůli tomu vstávám. Andy, co chce?

A: El, proč jsi mi to nebrala?

E: Jsem těžce zklamaná, nejsi Leonardo DiCaprio.

A: Co sis šlehla?

E: Hodně velkou dávku smutku a jako bonus mi k tomu přibalili i krapet vtipnosti. Hahaha

A: Prosim tě, co se stalo?

E: To radši nechtě vědět, tak co tak důležitýho jsi chtěla.

A: El, víš brácha...

E: Co je s Markem?!

A: On měl nehodu.

E: ...

A: Ale nemohl za to, někdo mu vypustil brzdovou kapalinu.

E: Ten hajzl zas*anej.

A: Počkej ty víš, kdo to udělal?

E: No asi jo, ale teď to nechci řešit. Kde je Marek?

A: V Praze v nemocnici.

E: Hned tam za ním jdu.

*O měsíc později*

Marek už se probral, ale nechce o mě ani slyšet. Ani si to nenechl vysvětlit. Každý den mu píšu, ale on mě úplně ignoruje. Pořád na něj myslím a strašně to bolí. Bolí mě ten pocit beznaděje a bezmoci. Je jen jediná věc, co mi pomáhá... řezání. Jednou jsem se omylem řízla a všechny problémy, jako by najednou odešly. Každý večer si udělám asi tak 8-mi centimetrovou čáru na ruce, nebo na stehni. Potom mě nic netrápí a já mohu v klidu usnout.

Nemluv na mě, pořád ho miluju a ty to víš, už se nechci dál řezat, nic se tím nevyřeší, jen se na chvíli cítím líp, nic víc. Zapomeň na něj, už tě nikdy nebude milovat. Vidíš tu žiletku na umyvadle? Víš, že se ti udělá líp. Ale já nechci!! Buď už ticho, jsi jen výplod mé fantazie a hlas v mé hlavě nic víc. Vždyť já nejsem jen hlas v tvé hlavě, já jsem tvá nejlepší kamarádka, co pro tebe chce to nejlepší. Ale já chci, aby jsi zmizela. Dobře zmizím, ale nejdřív se trošku pomazli s tou žiletkou na umyvadle.

Udělala jsem to zase, už jsem jí tu nechtěla. Pořád mě jen nutí do věcí, které nechci dělat, ale má pravdu, potom se mi uleví. Už jsem to nemohla vydržet. Potřebuju pomoct. Potřebuju Marka. Potřebuju Markovu pomoc. Nevydržím to bez něj. Oblékla jsem se a běžela do nemocnice. Lidé na mě koukali, jak na blázna. Měla jsem na sobě mikinu, jejíchž rukávy mi sahaly až po kotníky, na hlavě kapuci, vytahané tepláky a pantofle.

Přišla jsem do nemocnice, stála jsem před pokojem č.8 a přemýšlela, jestli to mám udělat. Zaklepala jsem. "Dále." Vzala jsem za kliku a viděla ho tam. Ty jeho úžasné oči, ten jeho úsměv, který mu hned z tváře zmizel. Začali mi téct slzy, nemohla jsem se tomu ubránit. Opřela jsem se o zeď a pomalu sjížděla až na zem.

E: Marku, já už to nezvládám.

M: Říkal jsem ti, že už tě nechci vidět.

E: Ale ty nevíš, co se tenkrát v tom parku doopravdy stalo. Pamatuješ si, jak jsem tu byla naposled a ty jsi na mě zařval, že mě nenávidíš a že chceš, abych vypadla z tvého života?

M: Pamatuju...

E: Tehdy to začalo. *Odkryla jsem rukáv a ukázala na jizvy na ruce* Omylem jsem se řízla a zjistila jsem, že se potom cítím líp. A pak se tady objevila ona. *Ukázala jsem do rohu místnosti*

M: Kdo?

E: Ona, ty jí nevidíš? Říkám jí Darja. Já vím, co si o mě myslíš. Myslíš si, že jsem blázen, ale já nejsem, ona tady opravdu je. A drží v ruce nůž a chce tě zabít, ale neboj, ona by ti nic neudělala. Sice mě nutí, abych se řezala, ale nikomu by nic neuděla, ví že by potom šla do chládku.

M: Jo já jí vidím. Nejsi blázen věř mi.

E: Nelže mi! Mluví pravdu vidí tě!

M: El počkáš tady? Dojdu se jen zeptat doktora, kdy mě pustí.

E: Marku prosím, nenechávej mě tu s ní, tobě by sice nic neudělala, ale mě jo.

M: Určitě ti nic neudělá, věř mi.

E: Dobře, věřím ti.

*Marek*

Utíkal jsem chodbou za mým doktorem. Všechno jsem mu řekl a on někomu zavolal a šel se mnou do mého pokoje. Nebyla tam. Na zemi ležel nůž od krve a na zdi bylo krví nakreslené rozpůlené srdce a pod ním jméno. Darja.

Děkuju za přečtení a budu ráda za votes!

Tak se mějte a čaukooo.