Yoongi:
Padla osmá hodina večer a podnik se začíná čím dál víc plnit. Co čekám.
Je sobota večer, v tu je tady vždycky takhle plno. Chodím všude kolem a dohlížím na slečny, občas na chlapce. Ještě že je tenhle barák tak velký a je tu tolik pokojů.
Nevím, kam by děvčata či chlapci vodili naše zákazníky, kdyby byli zabrané všechny pokoje.
Zase přišlo několik mužů. Zaplatí, buď si vyberou nějaké děvče, nebo je k němu přiděleno a jdou do pokoje, občas si tedy vezmou mužové nějakého chlapce.
Nic na to neříkám. Sám mám jednoho vyhlídnutého, jenže já nemusím nic platit.
Vedu to tady. To je taková trochu větší výhoda.
Ani nevím, jak se sem dostal, ale vím to, že když jsem ho poprvé tady viděl musel jsem ho mít. Nechápu, jak mi padnul do oka. Vypadá tak vyplašeně.. No, zatím se ještě nic nestalo.
Je tu krátce. Zatím si ho jen vždycky z dálky prohlížím a zkoumám pohledem jeho tělo. Sakra! Jak může někdo mít takové tělo jako má zrovna on?! Docela mě sere, že pořád jen čekám a poslouchám, jak si ho zákazníci chválí.
Dneska tomu bude jinak.
"Jimine." To jediné o něm vím, jeho jméno. Zatím.
Jimin:
Byl jsem tady teprve chvilku, ale už za tu chvilku jsem to tady nenáviděl.
Jenže.. neměl jsem jinou možnost. Nějak jsem se živit musel.
Rodiče s mladším bratrem se sebrali a odstěhovali se. Hned po mých 18tinách. Prostě zmizeli. Nepochopil jsem to. Neměl jsem najednou nikoho.
Neměl jsem kde bydlet, neměl jsem peníze ani na jídlo. Hledal jsem si práci, ale nikde jsem jim nebyl dost dobrý. Jednou mě pak na ulici zastavil nějaký cizí cápek a řekl mi o tomhle.
Přišlo mi to nechutné, ale musel jsem o tom přemýšlet....neměl jsem na vybranou.
Zavedl mě sem a teď už jsem tu skoro dva týdny.
Dva týdny dělám tuhle nechutnou špinavou práci v tomhle obřím bordelu.
Přemýšlel jsem o tom, když mě z myšlenek vytrhl hlas mého šéfa. No...vlastně to tu celé vlastnil. "Jimine" ozval se a já s sebou trhnul.
Bál jsem se, co bude chtít. Nic jsem neudělal špatně...nebo ano? Nemohl jsem ani nic stihnout. "Ano?" odpověděl jsem přiškrceným hlasem a modlil jsem se, aby v něm nepoznal strach.
To nepatří mezi věci, které bych potřeboval.Yoongi:
Ten výraz.. Bojí se?
Nemá čeho, pokud mě nenaštve. Když jsem slyšel to jeho přiškrcené "Ano?", usmál jsem se.
"Pojď sem." Kývl jsem hlavou a on poslechl. Hodný~ "Jak dlouho, že tu jsi, Jimine?"
Vím, jak dlouho tu je, ale potrápit ho můžu, ne? Proč se sám sebe ptám? Ovšem, že můžu!
Zarazil se. Ohh, asi toto nečekal. Měl by si zvyknout na tohle mé chování.
Chovám se, podle své nálady, jak jinak. "S-skoro dva týdny." Nakonec jsem se dočkal odpovědi. "Hmm.. Dva týdny. I přesto si tě už pár lidí vychvalovalo a dokonce barmance dali o něco víc, jen díky tobě." Opět ten zaražený výraz.
Jimin:
Kývl na mě hlavou, abych k němu přišel blíž. Opatrně jsem postoupil k němu a upřeně se při tom do země. "Jak dlouho už tu jsi, Jimine?" zeptal se.
Zarazil jsem se a zvedl oči k jeho tváři. Tohle jsem nečekal, jen tohle?
Tahle otázka..."S-skoro dva týdny," vykoktal jsem nakonec a zase se podíval na zem.
"Hmm.. Dva týdny," zopakoval, "I přesto si tě pár lidí vychvalovalo a dokonce barmance dali o něco víc, jen díky tobě," pokračoval.
Zvedl jsem pohled a zastavil ho na jeho hrudi.
Byl tak stejně vysoký jako já a i když se mi příčilo to pomyšlení, byl i pohledný. "Vážně?" zeptal jsem se překvapeně a zamrkal.
O co se to snaží? Pořád nechápu, o co mu jde.Yoongi:
Vážně jsem ho tímto zarazil. Ušklíbnu se. "Vážně?" Wow. On umí odpovídat i rychleji!
Vyndám ruce z kapes a přistoupím k mladšímu ještě o něco blíže. Proč si ho asi tak vychvaluji? Vážně mě to sere, ale dneska to sám zkusím. "Vážně." Odpovím a můžu tak vidět na jeho tváři ten údiv. Roztomilý, když se takhle tváří.
"Proto tu pro tebe něco mám." Pokračuji s mírným úsměvem na tváři.
Jimin se na mě dívá s dosti zamýšleným pohledem. Nejde mu.
Tenhle pohled opravdu ne. "Pro mě?" Vypadne nakonec z něho a můj úsměv se změní v opětovný úšklebek.
"Myslíš, že jsem mluvil na někoho jiného?" Odpovím mu otázkou.
Zaražený a nevnímá. Jaká skvělá kombinace..
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ahoj! Jak jsem psala, přináším vám sem novou kapitolovku!
Tentokrát tuto kapitolovku nepíšu sama! Píšu ji s mojí drahou Jeehye_Rim_Song ♥
Alá s mým Jiminem ♥Yoonmin plz ♥ Nějak jsme si psali a Jee se nudila. Obě píšeme, tak nás napadlo něco napsat spolu. A? Teď se konečně obě dokážeme soustředit na psaní tohoto našeho.. porna.. Tedy ehm! naší povídky na ship Yoonmin ~ c:
Me: "Téma?"
Jee: *Říká možnosti* ".. Bordel.."
Me: "Bereme bordel!"
Jee: "Ten taky beru!"
Me: "Ok! Kdo bude kdo?
Jee: "Beru Jimina! A.. Jimin bude asi kurva a Yoongi šéf nebo zákazník?"
Me: "ŠÉF! Chcu si užít c: "Vidíte, jak jsme se krásně domluvily? :>
Tak co? Co myslíte, že je ta odměna, co má Yoongi pro malého Jimina? ;>
YOU ARE READING
The Ordinary
RandomMin Yoongi šéf docela známého podniku ve městě si prohlížel své nově nabrané 'zaměstnance'. Všichni stejní, jen každý s jiným příběhem. Vlastně, ani ty příběhy je od sebe moc nerozlušují. Proč by jsem jinak chodily, kdyby měli hezký život...