6. Klíč

367 51 13
                                    





Yoongi:

Wow, až takhle? Další odpověď, co mě jaksi málo zaskočila. Jsem zvyklí, takhle se tu chovali dost lidí, než si to oblíbili. Někteří odešli, ale dost z nich tu pořád je. Baví je to.
Jak to bude bavit asi tady Jimina? S klidnou tváři jsem rozpažil ruce.
Koukal na mě jako z jara, to je taky v plánu. "Chceš teď jít pryč? Najdi si klíč~"
Najde ho? Ví kam má sáhnout? Neví nic. Tupý.
Je někde, kam se neodváží sáhnout.



Jimin:

Najednou Yoongi roztáhl ruce, "Chceš teď jít pryč? Najdi si klíč~" zacvrlikal s klidnou tváří.
Překvapeně jsem zamrkal. Cože? To snad nemyslí vážně...Opatrně jsem se odlepil ode dveří a s podezřívavým pohledem, který byl stále upřený na mého šéfa jsem se vydal hledat klíč.
Zastavil jsem se u stolu a přelétl ho pohledem. Nikde nic, jen jedna tužka.
Obešel jsem ho a chtěl jsem otevřít šuplík. Zacloumal jsem s ním, ale byl zamčený. Syknul jsem, je v téhle místnosti něco, co je normálně otevřené?! Zoufale jsem se rozhlédl po pokoji.
Yoongi mě sledoval s úšklebkem na tváři. Měl jsem chuť ho praštit, a to opravdu pořádně, ale je fakt, že té jeho tvářičky by byla škoda. Zrudnul jsem potom, co jsem si uvědomil, na co jsem to pomyslel. Prošel jsem všechny stolky, šuplíky, květináče, poličky a klíč jsem nemohl nikde najít...Otočil jsem se na šéfa s naštvaným pohledem, otevřel jsem pusu a chtěl jsem něco říct.


Yoongi:

Jak bedlivě všude chodí a hledá. Roztomilé~ To má za tu drzost.
"Nemáš? Nehledal jsi ještě.. tady." U slova 'tad' jsem ukázal na svou maličkost.
Jeho vyraz byl k popukaní. Zase ta rudá tvář.
Najednou nám tu Jimin vyměkl, jak snadno ho zlomit. Stydlín.
Styděl by se takhle i při něčem jiném? Při téhle myšlence jsem se v duchu zachichotal, přesně jako nějaká holka.. Bože
Podle jeho výrazu, mě skenuje od hlavy k patě. Kde ten klíč asi tak je, hmm?


Jimin:

"Nemáš? Nehledal si ještě tady," prohlásil Yoongi vítězoslavně a ukázal přitom na sebe.
Zamrkal jsem a znova jsem cítil, jak moje tváře nabývají kompletně nachovou barvu. Musel jsem vypadat jako rajče. Baví se tím? Sjel jsem ho pohledem, jak to myslí? Kde může ten klíč být?
Pak mě něco napadlo... Udělal jsem pár kroků blíž a hodil na něj psí oči, "Ummm... kde je?" řekl jsem to nejpokornějším hlasem jaký jsem uměl. Každý to miloval.

Yoongi:

"Ummm... kde je?" Ahh, jak sladce teď vypadá.. To mi je, ale jedno. "Hledej."
Odpověděl jsem stručne s úšklebkem. Jak mě tohle baví, hlavně teď u něho. Když umíš vytasit zoubky na svého šéfa, uvědom si, jak to pak dopadne. Jiminovi tváře, ještě víc nabraly nachové barvy. Mohl by jsem tomu dávat stupně. Takže.. Tohle je tak třetí stupeň.
Zrudl vzteky a nebo stydlivostí? Dozvím se to?
Když vidím, jak se k ničemu nemá přistoupim k němu o malinký krůček blíž. "Chceš poradit?" Malou radu bych mu mohl dát, ne?


Jimin:

"Hledej," odpověděl mi a jeho tvář zkřivil úšklebek. Rudá barva se zmocnila mých tváří ještě o něco víc. Stál jsem naproti němu a skousl si ret, co mám sakra dělat? Yoongi mě sledoval a po chvilce přešel blíž ke mně, "Chceš poradit?" zeptal se zvláštním tónem.
Zatnul jsem zuby a pokýval jsem hlavou, "Chci co nejrychleji vypadnout," zašeptal jsem a modlil jsem se aby mě neslyšel. Ať tohle všechno brzo skončí, prosím.


Yoongi:

"Z kývání hlavy toho moc nezjistím, ale budiž.." Jeho pohled je zabodnuté do mé hrudi.
I když je nasraný, tak vypadá roztomile. Kde asi je, že? "Víš kde je?" Zakroutil nesouhlasně hlavou. "Tam kde bys to nečekal~" Povím s úsměvem na rtech.
On se snad může červenat, ještě víc?! Ani tak rudé rajče jsem nikdy neviděl! Po chvíli, kdy jsem stále hleděl na jeho zrudlou tvář, se Jimin odvážil pohnout. Blíž ke mě. Víš, kde je? Hmm? Nemůžu z něho spustit zrak, on sám mi to nedovoluje.


Jimin:
"Z kývání hlavy toho moc nezjistím, ale budiž..." řekl tiše. Nebyl jsem schopen se mu podívat do očí a tak jsem pohled zabodl na vzory té jeho příšerné košile. "Víš kde je?" zeptal se po chvilce ticha.
Na chvilku jsem se zarazil a pak jsem zakroutil hlavou. Jak to asi mám vědět?
Myslí si že umim číst myšlenky, nebo co? Vztek mi začal proudit do celého těla. Yoongimu přeběhl úšklebek na rtech, "Tam, kde bys to nečekal~" zazpíval sladkým hláskem.
Stupeň rudosti mých tváří nabral kritickou hodnotu. Tentokrát už to ale bylo vztekem. Trochu jsem zvedl pohled a zaregistroval na jeho krku řetízek, který melt zastrčený pod košilí. Chvíli jsem jen tak stál a pak jsem vykročil k němu. Moje ruka rychle vystřelila a zajel jsem mu pod košili. Už jsem se chystal nahodit vítězoslavný výraz, ale....nic.
Nebyl to klíč. Podle hmatu to byl nejspíš nějaký křížek.
Takže...překvapeně jsem zamrkal.



~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Wuw, sobota je tady! Nějak rychle to utíká, že? :D

Tak.. kdo se těšil na další díl? ... A kdo se teď teší na další a chce vědět, co bude dál? Asi všichni, že? :'D
Ano.. moc mě baví vás takto trápit ♥ Co se asi teď stane s Jiminem, hmm? 

No, tyto kapitoly jsou vlastně pořád začáteční a já s Jee jsme už nějak vymysleli, co by se mohlo dál dít.
Nové postavy,  nové příběhy, možná nějaké to 18+.. No, nechte se překvapit :>


Bye,bye ~ ♥


The OrdinaryWhere stories live. Discover now