The Ordinary

5. Pozor na slova

Jimin:

Nechápal mě. "Co? Jak to nešlo? Každý má jiné možnosti, ne?" zeptal se. Jiné možnosti?
Ano, každý má jiné možnosti. Někdo se narodí do bohaté rodiny, může si dělat co chce, může si to dovolit. Někdo taky ne...někdo musí udělat všechno pro to, aby se nějak uživil. Mlčel jsem.
Najednou jsem ucítil, jak se jeho studená ruka dotkla mého čela a pak mi pomalu zajela do vlasů. Zvedl jsem pohled a srazil se s tím jeho. Tentokrát jsem ale nemohl odtrhnout oči.
Neodpovídal jsem mu, jen jsem se mu díval do očí. Bál jsem se a na druhou stranu jsem byl zvědavý, co se bude dít. Co mi řekne?

Yoongi:

"Rád mlčíš?" Optal jsem se ho, když jsem viděl, jak na mě zírá. Doslova a do písmene.
"Je to tak lepší.." šeptl mladík předemnou. Myslel jsem, že odvrátí zrak, ale on ne.
Co ho na mě najednou tak fascinuje? Mám někde něco špatně? Nadzvednu obočí. Úšklebek..?
On se na mě opravdu právě teď ušklíbl, když jsem nadzvedl obočí?
"Čemu se tu tak šklebíš? "
Znovu jsem se ho optal a zase ho víc přitiskl na dveře.

Jimin:

Zíral jsem na něj a nebyl sto odtrhnout zrak. "Rád mlčíš?" zeptal se.
Chvilku jsem přemýšlel, "Je to tak lepší," odvětil jsem nakonec. No a není to pravda?
Mlčení je to nejlepší, co můžete udělat. Co kdybyste řekli něco špatně? Co se potom stane?
Nemůžete nikomu věřit. Myslíte si o někom, že je to přítel a něco mu řeknete... A on se na vás pak sprostě vykašle. Vlastně vás celou dobu neposlouchá, má vás jen od toho, aby si vám mohl třeba pobrečet na ramínku a když je mu líp, tam už ho nezajímáte. Klasika.
Pořád jsem se mu díval do obličeje, ale byl jsem utopený ve svých myšlenkách.
Ušklíbl jsem se nad vzpomínkou na všechny ty lidi, kteří se na mě vysrali.
Z toku mojí mysli mě vysvobodil až šéfův hlas, "Čemu se tu tak šklebíš?" nadhodil a natiskl mě na dveře ještě silněji, než předtím. Usmál jsem se a podíval se za něj, na stěnu, "Jen jsem si na něco vzpomněl," řekl jsem posměšně. Pak jsem se vzpamatoval. Narovnal jsem se a strčil do Yoongiho, abych ho od sebe dostal pryč. Už mě to nebavilo, chtěl jsem klid na přemýšlení a chtělo se mi spát.
Byl jsem že všeho hodně unavený. Zacloumal jsem klikou, ale dveře byly zamčené.

Yoongi:
Tak chlapeček se snaží jít pryč? Teď rozhodně ne.
Ne když chci vědět víc. Nezbaví se mě. Mladík skoro stejně vysoký jako já se na mě podíval.. Prosebným a zároveň nasraným pohledem.
Tohle dohromady nejdem ne u něho. Vypadá to až moc sladce. Pousmál jsem se, jelikož teď mám všechny karty v ruce. "Chceš jít pryč?"
Naklonil jsem hlavu na stranu a lehce se ušklíbl. Nebudu se mu tu přeci posmívat, i když bych moc chtěl.

Jimin:

"Chceš jít pryč?" zeptal se mě potom, co jsem na něj vrhnul naštvaný pohled.
Ten zmetek zamknul...ale to mě mohlo napadnout. Narovnal jsem se abych vypadal co největší, "Jakmile na tom budu líp, vypadnu z tohohle pajzlu na dobro," odsekl jsem a koukal se všude jinde, jen ne na něj. Až teď mi došlo, že tohle jsem asi přehnal.
Myslet jsem si mohl cokoliv, ale že jsem mu toto řekl do obličeje...
Ne. Jsem v háji. A to hodně velkým hájí.

Yoongi:

Oh, pozor. Snaží se být vyšší, než já. "Jakmile na tom budu líp, vypadnu z tohohle pajzlu na dobro." Tak s tímhle jeho prřístupem mě trochu zarazil.
Mladý nakonec umí ukázat zoubky? Jak myslí. Chytím ho prudce za bradu, aby se podíval na mě. Ne někam jinam. Chci, aby viděl muj výraz. Neví, jaký doopravdy jsem, nikdo to neví.
Tahle má stránka, která se mi objevila teď na tváři, díky ní jsem přežil všechny ty strasti, co mě potkali. Teď díky ní tu sem a vlastním lidi, jako někteří vlastnili mě.
"Můj malý Jiminnie. Pokud se nadále budeš chovat takto, tak na tom budeš hůř, než jsi teď. Uvědom si, že mi teď patříš a to nezměníš. Z tohohle 'pajzlu' jen tak nevyjdeš. Nechceš mi nic o sobě říct? Jak je libo. Dostanu to z tebe jinak a je mi jedno jak. Chceš vědět něco o mě? Budeš muset hezky poprosit~"
S klidným výrazem na tváři jsem mu tohle odřikal, jako nějakou básničku. Jeho výraz.. Tak vyděšený, zkrocený.. Takhle to má být. Přesně takhle jsem se tvářil já.. Mé staré já.

Jimin:

Lekl jsem se, když udělal to, co udělal. Zvedl mou bradu tak, abych se mu musel podívat do tváře. Tenhle výraz jsem ještě neviděl...co to je? Co to má znamenat? Chvilku byl zticha a pak promluvil,
"Můj malý Jiminnie. Pokud se nadále budeš chovat takto, tak na tom budeš hůř, než jsi teď. Uvědom si, že mi teď patříš a to nezměníš. Z tohohle 'pajzlu' jen tak nevyjdeš. Nechceš mi nic o sobě říct? Jak je libo. Dostanu to z tebe jinak a je mi jedno jak. Chceš vědět něco o mě? Budeš muset hezky poprosit~" když skončil tenhle jeho dlouhý monolog absolutně jsem nevěděl, jak bych měl reagovat.
Stál jsem tam s pootevřenou pusou a pomalu jsem ani nedýchal. Vypadá to, že si asi taky něco zažil, ale no a co? Nezajímá mě to. Teď se má dobře, tak proč bych se o něj měl starat.
Zavřel jsem oči a nakrčil noc, připravoval jsem se na další krok.
Nadechl jsem se a strhl jeho ruku z mé brady. "Nezajímá mě nic o tobě," odsekl jsem a vzpurně se mu díval do očí, nebo jsem se alespoň snažil.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Muha! Máme tu další kapitolu! Tak kdo se těšil, co bude dál? ... A kdo nás chce teď zabít za toto?  C':
No, tak nakonec žadné porno tady, ale to přijde :>

Tak co myslíte? Jak toto asi dopadne? Nějaké teorie tady? :D
Dostane se Jimin z místnosti nebo ho Yoongi nakonec přetáhne, i když Jimin nechce?

Bye,bye u dalšího dílu v sobotu c: ♥
S láskou Jee and Shinzu ♥