The Ordinary

2. Pracovna

Jimin:

Když jsem se ho zeptal, vyndal si ruce z kapes a s úšklebkem ke mně přistoupil.
"Vážně." zopakoval. Zamrkal jsem. Yoongi pokračoval.
"Proto tu pro tebe něco mám," řekl a mírně se usmál. Koukal jsem se na něj a nevěděl jsem, co si myslet... "Pro mě?" Vyhrknul jsem nakonec, když už to ticho trvalo moc dlouho.
Jeho výraz se zkroutil v celkem děsivý úšklebek. "Myslíš, že jsem mluvil na někoho jiného?" zeptal se mě. Zrudnul jsem, "N-ne, jasně, že ne," nervózně jsem se zasmál a zakroutil jsem hlavou.
Udělal jsem malý krůček dozadu. Co to má znamenat? Šéf se nikdy s nikým takhle nebavil...sice tady nejsem dlouho, ale i lidé to říkali. Tohle je divné.

Yoongi:

Ukažte mi někoho tady, kdo je taky takhle roztomilý nebo spíš roztomilejší, než on.
Takového ani takovou jsem tu ještě neviděl. Že by tím mě zaujal? Ne, to ne. Roztomilost mě neláká je to spíš jen bonus.
"N-ne, jasně, že ne," Mám chuť se ho zeptat na něco, ale nechám si na tu pravou chvilku.
"Pokud 'to' chceš.. Tak pojď zamnou." Dvojsmyly. Kdo by je neměl rád?
Dá se s nimi úžasně provokovat. Opět mám svůj neutrální výraz a s tím i vyrazím ke svému pokoji. 'Pokoji'.. Dalo by se tomu říkat dost dobré apartmá. Má pracovna. Mé útočiště.
Jsem na prvním schodě do prvního patra, když v tom se ohlédnu za sebe. Jde zamnou, jako ocásek. Bohužel.. To mé útočiště tady, je až v druhém patře úplně na konci.
Ale proč se neprojit a neznervóznit ho ještě víc?

Jimin:

"Pokud 'to' chceš.. Tak pojď za mnou." Na 'to' dal takový zvláštní důraz.
Přejel mi z toho mráz po zádech. Brrr. Dvojsmysly mě vždycky dovedly vyvést z míry nehorázným způsobem. A lidé to na mně dokázali poznat. Štvalo mě to.
Yoongi se vydal směrem je schodišti.
Chvilku jsem přemýšlel, ale pak jsem se rozběhl za ním.
Přece jen, nějaké peníze by se mi hodily...Peníze. Jistě, co jiného by to mělo být.
Když mě lidé chválí, zasloužím si je. Když byl v prvním patře ohlédnul se, aby zkontroloval, zda jdu za ním.
Koukal jsem se do země a jak se zastavil málem jsem do něj vrazil.
Opatrně jsem k němu vzhlédl, abych zjistil, jestli se nenaštval.

Yoongi:

První patro. Ještě jedny schody a jsme skoro a místě.
Na co asi tak čeká? Tedy spíše, co odemne očekává?
Je v tomhle ještě novy, ale toto by mu mohlo docvaknout. Zlaté dvojsmysli.
"Máme krásné podlahy, že?" Podotknu, když do mě malý Jiminnie skoro vrazil.
Ten se začal červenat a skoro ihned začal zvedat opatrně hlavu ke mě.
Musím se znovu ušklíbnout. Baví mě to. Opravdu. Rozejdu se k dalším a schodům po, kterých vyjdu do druhého patra. Teď už jen na konec chodby. Pořád jde zamnou. Štěně. Začínají mě napadat všemožné věci, co na něho zkusit. Na tuhle sladkou osobu, co si ještě pořádně neužila. Ne semnou.

Jimin:

Podíval se na mě, "Máme krásné podlahy, že?" prohlásil jakoby nic.
Nečekal na mou odpověď, jen se ušklíbnul a otočil se.
Pokračoval po schodech nahoru, do druhého patra a nakonec chodby. Celou cestu jsem se držel těsně za ním. Jdeme do jeho pracovny? Má tam hotovost, nebo co?
Zavrtěl jsem hlavou, proč to tak natahuje?
"...ehm," odkašlal jsem si malinko. neměl jsem dostatek odvahy v to, abych se ho hned zeptal, tak jsem zkusil tohle. Buď si toho všimne...a nebo taky ne.

Yoongi:

"...ehm," hm? Otočím se na chlapce zamnou.
Takže neví, co ho čeká. To je jen lépe.
Vezmu za kliku od své pracovny. "Nemusíš se bát.." Zatáhnu za kliku a otevřu dveře. "..Zatím." Dodám krátce s úšklebkem a vejdu dovnitř.
Jimin se zastavil. Ahhh, ten výraz.
Cvaknu vypínačem a tím osvětlím poměrně velkou místnost. "Tebe někdo přibil k té zemi?" Optám se chlapce, který pořád stojí u dveří, jako přibitý

Jimin:

Yoongi si toho všimnul a otočil se na mě.
Chytil kliku od dveří, "Nemusíš se bát.." otevřel dveře a ještě něco zamumlal.
Nerozuměl jsem co, ale nelíbilo se mi to. Vešel dovnitř a stiskl vypínač.
Místnost ozářilo světlo a já jsem zamrkal. Šéf vešel dovnitř, ale já jsem zůstal stát na prahu.
Otočil se na mě, "Tebe někdo přibil k té zemi?" zeptal se žertovně.
Skousl jsem si ret a sekaně jsem zavrtěl hlavou. Nejistými kroky jsem ho následoval.
Vkročil jsem dovnitř a rozhlédl jsem se. Byla to opravdu obří místnost.
A bylo zde několik dveří...Řekl bych, že to byl spíš takový byt. S otevřenou pusou jsem se koukal kolem sebe na všechno to luxusní zařízení.
"Wow.." pomyslel jsem si a nedošlo mi, že jsem to řekl nahlas.
Yoongi mě celou tu dobu sledoval. Znervózňovalo mě to a nevěděl jsem, co mám dělat.

Yoongi:

Nemohl jsem z toho jeho výrazu.
Jako malé dítě, co vidí něco poprvé. "Wow.." Uslyšel jsem z jeho strany a podíval se. "Překvapen?" Optám se. Jen přikývne.
"Zavři a pojď sem." Nemusím se bát, že by sem někdo nazvaný přišel.
Tohleto je moje. Nikdo si to nedovolí.
Ukázal jsem prstem na místo předemnou. Jeho výraz se změnil. Na co čekáš? Poslechne.
Slyším, jak hlasitě polkl při zavírání dveří.
Tak bezbraný. Uvidíme, co v něm je.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hoja! Je sobota a já mám chuť zase něco vydat.
Zde je druhá kapitola našeho Yoonmin! Wohoooo!

Okk, začíná to opravdu vypadat, jako nějaké porno.. >> Ale baví nás to!... Hlavně se nad tím rozplýváme~ hlavně já, jakožto Yoongi :'>

Kdo se těšil na další díl?
Zajímá vás co bude dál?
Jak asi tato scéna v pracovně dopadne? :>

S láskou Shinzu & Jee ♥