W. W. 3.

1.

SARAH

Pokoj mám v přízemí. Trochu mě to štve, když pomyslím na to, že oba moji bratři mají z prvního patra výhled na les. Ale co, zase ke mě může Logan kdykoli přijít oknem. Tak jako dnes.

Už když okno otevírám, vidím jeho úsměv, který přímo říká: "Nedívej se mi za záda! Vůbec tam nemám pro tebe dárek." Dobře.Nebudu a usměju se na něj taky. Ladným skokem vyskočí na okno a pak vleze ke mě do pokoje.

"Ahoj lásko." Řekne a pak mě políbí na čelo, které je přesně ve výšce jeho úst. Jsem dost vysoká, ale on je prostě vyšší. " Jak se máš?"

"Dobře se mám. Mám přece narozeniny." Oznámím mu.

Nejprve se zatváří udiveně." Cože? ty máš narozeniny?" Jasně to je typický Logan. Nejprve dělá, že zapomněl a pak příjde se svým sice zvláštním, ale zato od srdce vyrobeným dárkem. " Přece bych nezapomněl." dodá a usměje se na mě.

"Jo, je mi už taky sedmnáct."Začnu ho obímat, ale ve skutečnosti hledám to, co pro mě má. Hlavně nenápadně.

"Hej! Hej!" Brání se, ale já už mám balíček v rukou. Je zabalen v obyčejném papíře. Logan nepatří k nejbohatším. Na rozdíl od něho nemám skoro žádné kamarády. Děti jsou zlé a mají zlé předsudky. Pro většinu spolužáku jsem jen "dcera právničky" nebo "dcera doktora". Ale pro Logana ne. Proto ho tak miluju.

Je to kniha. Stará kniha, kterou pravděpodobně našel na půdě. Ví, že čtu ráda. Podívám se na něj. Pečlivě si mě i knihu skenuje, ale nic neříká, zas jen ten jeho úsměv. Otevřu ji. To je ono. Tohle mohl vymyslet jen on. Ta kniha je obal! V knize je díra a v ní je náhrdelník ve tvaru srdce. "Je překrásný" Řeknu a nasadím si ho.

"To ještě není vše." Není?  Logan vytáhne kytici růží, které jsou překrásné. A povědomé! 

"Ty sketo! Trháš lidem jejich květiny? Vykřiknu na něj.

"Někdy." odpoví

"Tys nám utrhl květiny, který mi potom dáš?"Říkám a přitom se snažím ubránit úsměvu.

"Možná" Řekne, a začne se taky smát.

Hodím po něm květiny, ale ne naštvaně. Ze srandy. Vyskočím na něj. Díváme se navzájem do očí. Asi jsem na něj moc těžká. Přece jen je docela hubený. Jako párátko, jak mu občas říkám. Opře mě o zeď.

"Miluju tě." Dívá se na mě. " Já tebe taky."Odpovím mu a on mě začne líbat.

Když odchází zamávám na něj a pošlu mu vzdušnou pusu. Pak jdu do obýváku za rodiči a Jimmym. Mým mladším bratrem.  Sednu, nebo spíš skočím na pohovku a dívám se s nimi na televizi.

"Logan byl zase u tebe?" Zeptá se mě táta. Nemá ho vůbec rád. Chce abych chodila s někým... s jistou budoucností a prací, se kterou bude moct zajistit rodinu. No a Logan? Je pravda že na budoucnost doslova sere.

"Jak si to poznal?" Bráním se. Máma s Jimmym zpozorní.

"Ten náhrdelník si na sobě ještě před hodinou neměla." Sakra! Zapoměla jsem si ho sundat.

"Ale je hezkej co?" Pořád se bráním.

"Beztak ho někde šlohl." A dál už se nebavíme.

Je ticho. Úplný ticho. Jen se s ostatníma střetávám pohledy. Proboha všichni na mě čumí!!! Vezmu ovladač a přepnu kanál v televizi. Zprávy. Právě jsou zprávy. Díky tichu je přesně slyšet, co tam říkají.

"Právě jsme dostali hlášení, že proběhl další teroristický útok. V Bruselu. Radikálové vybombardovali budovu hlavního velitelství organizace Nato. Zemřelo přes 2000 zaměstnanců a .." Vypnula jsem televizi. Na svoje narozeniny nechci o žádnejch zasranejch teroristech ani slyšet.