3.

125 17 8
                                    


SARAH


Jen jsem tak seděla na posteli, nebo ležela, nebo něco mezi, když někdo zaťukal.

"Dále." Řekla jsem stále bez zájmu. Do dveří vešel Mason. Počkat, Mason?

"Co chceš?" Zeptala jsem se, ale nezvedla oči od knihy.

"Pojď se na něco podívat."Řekne a podívá se na mě s až neobyčejným zájmem. Je to tak zajímavý?

 "Co to je?" Chtěla jsem vědět dřív, než jsem vstala.

"Nevím." Mason. Je mu devatenáct. Nestuduje a nemá práci. Z puberty ještě nevyrostl a jeho celodenní náplní je otravování mě. Jako teď.

"Eerghh.." Vydala jsem ze sebe jako náznak nesouhlasu, ale vstala jsem.

Mosonův pokoj se nezměnil od jeho jedenácti. Plakáty Star Wars a pán prstenů zabírají celou zeď a na stropě jsou hvězdičky.

"Tak cos mi teda chtěl ukázat?" Ptám se. Mason ukáže z okna "Tam.", 

"Vidím, že máš pokoj s nejlepším výhledem, nemusíš mi ten fakt stále podstrkovat" Odbyla jsem ho.

"Nemyslím ten výhled, ale to co je tam.. V lese"Nervozně přešlapuje. Založí si ruce a v jeho obličeji lze vyčíst jakýsi náznak nervozity. To se často nestává. Pak promluví "Něco.. Něco tam je."

Nahnu se z okna a opřu se o parapet. Zamrkám. Přece jen je to docela daleko a taky je už trochu tma, ale vidím to. Vidím je. "Nějací lidi tam jsou." Řeknu a podívám se na Masona. Ten ale mé poznámce nevěnuje naprosto žádnou pozornost a stále upřeně zírá na les.

Podívám se znovu. Nejsou to obyčejní lidi. Mají zbraně.

"Vojáci." Řekne Mason a začne obcházet pokoj. Masonova nervozita by se dala krájet. "Myslíš, že.."

"Nic si nemyslím." Odsekla jsem ho. Protože nic nevím. Nevědomost je jeden z nejhorších pocitů, to mi věřte. 

Pomalu odstoupím od okna. Jdu Vedle, k Jimmymu. "Kam to jdeš?" Zeptá se mě na poslední chvíli Mason. Jen se na něj otočím s pohledem, který říká počkej. 

Rychle otevřu dveře. A Jimmy se mě lekne. Už ležel v posteli. "co?" Zeptá se. Já se rozhlédnu po pokoji a jakmile najdu to co hledám, tak si to vezmu. "Vezmu si to jo?" Otočím se s dalekohledem v ruce na Jimmyho. "Co?" Nechápe.

Vejdu zpět k Masonovi a Jimmy jde v pyžamu za mnou. Promne si oči, je už unavený. Já se nahnu s dalekohledem k oknu a pečlivě sleduji. "Naši." Řeknu s klidným hlasem."Co ?" Jimmy stále nechápe. Nedivím se mu, dám mu dalekohled a on se do něj okamžitě zadívá. "Naši? a.. a. aa ale co tam dělají?" Zeptá se Mason.  

"To nevím." Jdu po schodech dolů. "Jdu to zjistit."



W. W. 3.Kde žijí příběhy. Začni objevovat