W. W. 3.

7.

SARAH

Slzy my vytryskly do očí, ale přesto se snažím být potichu. Držím Logana za ruku, vytrhne se mi.  Jde za tou paní. Já tam jen tak stojím a brečím. Nemůžu se ani pohnout, prostě to nejde.

Logan klečící u jejího těla na mě jen smutně kývne. Je mrtvá. To jsem ale věděla.

Ten muž na stole zvolal něcí jméno. Zvláštní jméno. Otáčím se, abych viděla komu patří. V ten okamžik mi došlo, že tu není jediný.

Dva, tři, čtyři další. Ne, je jich tu celkem šest, ostatní stojí na patře a míří na nás zbraněmi.

Muž, který zastřelil blondýnku u pultu přešel směrem k Loganovi, odstrčil ho a kopl do bezvládného těla, volně ležícího na podlaze. Vyděla jsem zlost v Loganových očích. Pěsti svíral tak silně, že mu vybehly žíly až u krku.

Zničeho nic se napřáhl a udeřil vraha do obličeje. Ten si toho ale sotva všiml. Byl tak o hlavu větší než Logan. A to to nebyl žádný prcek.

 Vrah něco zamumlal ve svém jazyce. Odhodil zbraň na zem, napřáhl se a dal Loganovi pěstí přímo do nosu.

,,Aau!" zakňučel Logan, chytl se za nos a skácel se k zemi.

,,Logane!" Zakřičela jsem a rozběhla se k němu. Ten vrah byl ale rychlejší. Začal do Logana kopat a on se jen svíjel bolestí. 

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všichni lidé stáli jako přikovaní s hrůzou v očích, ale nikdo se ani nesnažil zasáhnout. Jen já.

,,Uteč!" vydechl Logan zbytkem dechu, co mu ještě zbýval. Já neuteču!

Skočila jsem na vraha a kousla ho do ucha. Nevím, kde se ve mě ta odvaha vzala, asi z potřeby bránit svoje blízké.

Vrah zařval a začal s sebou mávat. Loktem mě udeřil do boku a já bolestí trochu povolila. Toho on využil. Vzal mě za nohu a třískl se mnou o zem. 

V centru bylo naprosté Ticho. Teda až na občasné výkřiky mě, Logana a toho vraha.

Země se se mnou točila. Asi jsem se bouchla silně do hlavy. Vrah se pro něco sehnul. Trochu jsem se zvedla, abych to viděla. Zamžourala jsem očima a v tom mi to došlo. Sehnul se pro zbraň! Zvedl ji jednou rukou a druhou rukou si držel ucho.

Začal mluvit. Tentokrát jsem mu ale už trochu rozuměla. ,,Chcípni svině." Zvedl zbraň a pro mě se zastavil čas. Teď je po mě. Zavřela jsem oči. Vystřelil.

Otevřela jsem oči. ,,V pořádku?" Řekl Logan polohlasem. Nedýchala jsem. Červená skvrna na jeho tričku se začala zvětšovat. Logan spadl na zem a díval se mi do očí. Já se snažila zastavit krvácení, ale skoro jsem neviděla, protože oči mi zalily slzy. ,,Logane! To bude dobrý!" hystericky jsem řekla.

Najednou jsem spatřila dým. Proboha to je určitě bomba. Stejně tu všichni chcípneme. Přehrávala jsem si v hlavě nejhorší scénáře.

Vrah něco zařval ve svém jazyce pak se nad nás sehnul a řekl,, Ještě jsme neskončili" , šíleně se zasmál a poplácal Logana po tváři. Pak vstal, odešel do dýmu a rakřičel ,,Allahu akbar"

V ten okamžik mi došlo, že to není vražda. Je to teroristický útok. Byli jsme další, přesně jak říkal Will, ten voják.

Chytla jsem Logana pod pažemi a táhla ho směrem do obchodu. Sténal bolestí. Ozvala se střelba, zrovna když jsem ho dotáhla za pokladny, kde se už krčily prodavačky.

Po chvíli střelba utichla. Bylo naprosté ticho. Já svírala Logana, kterému se zavíraly oči. Neumírej mi.

,,Zranění?" zakřičel hlas, který jsem nepoznávala. Chvíli mi trvalo, než jsem se odvážila říct ,,Tady!" 

Přiběhli za mnu dva muži. Vojáci. Přišli nás zachránit! Jeden z nich měl na ramenu červený kříž, zdravotník.

,,Teď ho vezmeme k nám do nemocnice. " Řekl voják. ,,Půjdu s vámi." odvětila jsem skrz slzy. Voják přikývl. ,,Jo a.. Já jsem Finn." ,,Sarah." 

Podali jsme si ruce a odnesli Logana do auta.