Jsme jako Přízrak

Zjištění pravdy, návštěva❤

"Jaký rande? Nevím o čem to mluvíš."

"Ondro, moc dobře víš."

"Vždyť Lukáš je od té doby, co jsme odjeli ze studia jen se mnou."

"Vadim mi říkal, že má Lůca rande s Lukášem."

"Lucka? Ta dneska byla jen s Vojtou." teď jsem se zasekla.

"Vadim ale říkal Lukáše." vyprdla jsem ze sebe.:D

"Jen aby tě získal. Třeba chce, aby jste s Lukášem prostě nebyli.." nenechala jsem ho domluvit a hned skočila do řeči.

"My spolu snad jsme?"

"Ne, ale vím jak spolu máte.. Jak magnety po sobě toužej, chtěj navzájem samy sebe." zazpíval mi Ondra část Přízraku, kterou zpívá zrovna Luky.

"Pojď se ho radši zeptat." nabídla jsem mu. Zvedli jsme se a šli do obýváku. Čekali jsme, že tam Vadim bude, ale byl tam jen Lukáš.

"Kde je?" zeptala jsem se ho.

"Už odjel."

"Co?? A to se ani nerozloučil?" běžela jsem ven, i když jsem věděla, že není moc velká šance na to, aby tam ještě byl. Jakmile jsem byla venku, tak tam fakt nebyl. Vrátila jsem se tedy do obýváku a vytáhla si z kapsy mobil. Začala jsem ho prozvánět. Docela dlouho mi to nebral, ale dočkala jsem se. "Jak to, že jsi už odjel?" vyjela jsem na něho hned.

"Promiň.."

"Proč jsi mi neřekl? Hele Váďo?" dala jsem si hovor na reproduktor.

"Ano?"

"Ty jsi říkal, že má Lůca rande s Lukášem viď?" Luky se na mě jen nechápavě podíval.

"Jo?" odpověděl nejistě.

"Nebyl to náhodou Vojta?"

"Já nevim, já je nějak extra neznám." odbil mě.

"Lukáš je totiž ten, co nás viděl.." Luky se na mě ještě víc nechápavě podíval.

"Aha, musím jít, ahoj." snažil se hovor co nejrychleji ukončit.

"No jasně, čau." hned co jsem to típla jsem vzdechla.

"O co jde?" zeptal se Lukáš.

"Promiň.." odešla jsem do pokoje. Bylo toho na mě dost. Nechápu, jak jsem to mohla udělat. Vždyť chci Lukáše! Pak si to poseru jen tím, že se začnu líbat s Vadimem? Jen proto, že on mi nakecal, že má rande s jinou.. Co si o mě teď musí Luky myslet? Jen doufám, že mu to Ondra vysvětlí, protože nestojím o to, abych to s ním nějak řešila, i když je to moje blbost.

*Z pohledu Lukyho*

Hned co jsem jí viděl, jak se líbá s jiným jsem si myslel, že mě fakt nechce.. Že stojí o Vadima. Myslel jsem si to do teď. Než mi Ondra vysvětlil o co jde. Naštěstí mi řekl, že o mě pořád stojí a že si tu blbost uvědomuje. Zalezla do pokoje a asi k tomu měla svůj důvod, tak jsem jí tam nechtěl lézt. Ondrovi to ale vadilo, tak za ní šel.

"..jednou za čas, tak buď s ním." uslyšel jsem z chodby.

"Máš pravdu." řekla Ondrovi. Když přišla, tak se na mě podívala. "Luky promiň, nechápu co se mnou je." řekla omluvně.

"Neomlouvej se." usmál jsem se na ní přesvědčivě.

"Kdy odjedete?" posadila se vedle mě a já si přehodil ruku kolem jejích ramen.

"Vadíme ti snad?" zasmáli jsme se s Ondrou.

"Ne, tak jsem to nemyslela." zasmála se taky. "Já jen kolik času si s vámi budu moct ještě užít."

"Odjedem až pozítří."

"Dobře."

"Je docela pozdě, nechcete večeři?" zeptal se Ondra.

"Jo, začínám mít docela hlad." Míša si pohladila břicho.

"Tak já něco uvařím." odešel do kuchyně. Bylo mi úplně jasný, na co Ondra směřoval.. Chce nás chvilku nechat samotný. Když odešel, tak bylo chvilku takové to trapné ticho, kdy jsme ani jeden nevěděl co říct. Přišoupl jsem se víc k ní a ona se na mě podíval. Opět jsem měl možnost se zakoukat do jejích nádherných modrých očí.

"Mám tě moc rád." promluvil jsem. "Víc než jen rád." ona na to nic neřekla. Jen se usmála.

"Já tebe taky." řekla po chvilce. Měl jsem strašnou chuť jí políbit. Ale bál jsem se. Bál jsem se, že mě odmítne.

Ahojky❤ Snad se vám příběh líbí❤
Budu ráda za votes a třeba i koment❤
Každopáádně:D V sobotu jedu na koncert NewE do Milovic:)



Takže jestli tam někdo bude, tak mi klidně napište do komentu😄↓

Děkuju❤