Asi po týdnu Rose vzdala líčení, jelikož jí bylo líto řasenky, která jí téměř každou vteřinu jejího nynějšího života stékala po tvářích a barvila její bledou pleť na černo.
Usmívala se jen zřídkakdy a to spíše jen ironicky.
Uzavírala se do sebe se slovy, že mě nechce otravovat svým fňukáním.
Musela jsem něco udělat.
Ale nedokázala jsem pomoct ani sama sobě, tak jak jsem to měla zvládnout u ní?
Asi ani nemá smysl se omlouvat... Ale vážně mě mrzí, jak dlouho mi trvá napsat i takto krátkou část. Budu se snažit přidávat častěji, ale za nic neručím. Já vím, zasloužím si ukamenovat. Stejně si tohle asi nikdo nepřečetl, ale to nevadí. Mějte se krásně :)
ČTEŠ
Unexpected Love
Короткий рассказVím jistě jen dvě věci. Ta první je, že tě miluju. A ta druhá je, že ty mě ne. short story cover by @pravdomluvnalharka :) ♥
