XXIX.

94 15 2
                                    

„Dobrý den," řekla jsem s mírným úsměvem.

Postarší knihovnice překvapeně vzhlédla od knihy ležící na stole před ní.

„Dobrý den, Olivie," odpověděla a úsměv mi oplatila.

Položila jsem přečtené knihy na již výše zmíněný stůl a jako vždy jsem se vydala doprava.

Do sekce horrorů.

A to za jediným účelem.

Stephen King, křičelo na mě ze všech obalů knih porytých tenkou, pro smrtelníka neviditelnou vrstvičkou prachu.

Povzdychla jsem si.

Všichni čtou ty dokola se opakující romantická klišé a o takové literární skvosty, jako jsou právě ty Kingovy, nikdo ani nezavadí pohledem.

Ale vlastně je to dobře.

Nerada se dělím.

Unexpected LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat