Unexpected Love

L.

„Myslíš, že mě někdy někdo bude doopravdy milovat, Liv?"

Upřela na mě tak starostlivý pohled, že jsem se nedokázala nezasmát.

„Ničím na světě si nejsem tak jistá."

Opět upřela pohled do sešitu fyziky.

Právě jsme se nacházely v knihovně a marně se snažily vyplnit své mozky vědomostmi.

Pozorovala jsem ji, ale ona si toho nevšimla.

Zatajila jsem dech, když jí pramen medových vlasů překryl obličej a otřel se o řasy.

„Rosie."

Vzhlédla.

Upřeně jsem se zahleděla do jejích očí prozářených slunečními paprsky.

„Opravdu si s tím nedělej starosti, uvidíš, že se najde člověk, který tě bude milovat přesně takovou, jaká jsi. Který bude s obdivem sledovat jiskřičky v tvých očích pokaždé, když se pro něco nadchneš. Který v tvých očích uvidí mnohem víc, než jen zorničku a duhovku. Uvidí oceány něhy, kterou obdarováváš vše kolem, aniž by sis to uvědomila. Uvidí naději doprovázenou strachem, protože jsi tak nejistá, ale odhodlaná zároveň. A jsem si jistá, že pro něj budeš tím nejkrásnějším člověkem, jakého kdy spatřil."

Mírně pootevřela ústa v údivu.

Až teď mi došlo, co jsem vlastně řekla.

Ale to už byla v mém náručí.

„Děkuju," zamumlala do mých vlasů.

A když jsme tu tak seděly, Rose na mém klíně, uvědomila jsem si, že z mého srdce už není cesty ven.