Démoni světla

Prolog

Měla jsem hrozné dětství. Když mi bylo devět, mamka s tátou odešli.
Jen tak, z ničeho nic. Nemohla jsem tomu uvěřit, nechtěla jsem tomu uvěřit.

Došlo mi to, až když si pro mě došla babička. Opravdu mě opustili, své jediné dítě.

A tak jsem se nastěhovala k babičce. Pořád dokola jsem se jí ptala, proč to udělali. Ale nikdy mi neodpověděla.

Vždycky jsem si myslela, že mě mají rodiče rádi a oni si prostě zmizí uprostřed noci a jediné co mi napíšou na papírek na mém nočním stolku je ,,jednou pochopíš". Ale ja to nechápala a to jsem to ze všech sil pochopit chtěla.

V tu dobu jsem ještě nevěděla, že za čtyři roky se mi začne život obracet vzhůru nohama, netušila jsem, že mé tehdy ještě havranní vlasy se začnou měnit na tmavě hnědé a potom i na tmavě blond. Do té doby jsem si myslela že andělé jsou jenom v pohádkách.

Jak hloupě jsem se spletla.