Ozvala se ohromná rána. Všude byl kouř. Nemohla jsem se nadechnout.
Ale byl tu on.
To on mi dal sílu se zvednout.Prosím, ať není mrtvý. Pomyslela jsem si.
Zvedla jsem se. Auto bylo samozdřejmě zničené.
Opřela jsem se o ruku a okamžitě jsem zaskučila bolestí. Asi jí mám zlomenou.
A pak jsem něco uslyšela. Přibližovalo se to.
Něco nebo někdo mě násilím chytil za hlavu a otočil ji tak, abych ho neviděla. Když se ozval známý hlas, byla jsem v šoku.
„Nehraj si s ohněm holčičko, mohla by ses popálit." zašeptala mi do ucha.
Když odcházela, uviděla jsem v kouři, jak se zavlnila její rudá hříva.
Teď už jsem si byla jistá.
Rudovlasá dívka není jen v mých snech.Byla tady. Mluvila na mě.
Z posledních sil jsem si uvědomila, že mi může kdykoli ublížit. Ale co je horší, kdykoli může ublížit jemu.
Omdlela jsem.Probudila jsem se v nemocnici a okamžitě jsem si chtěla sednout, ale doktor mě zastavil.
„Kde je?" zeptala jsem se doktora.
„Kdo, slečno?" doktor byl očividně zmatený
„Ten chlapec, já ... já myslím, že jsem ho přijela, on šel po přechodu a"
„Slečno, prosím zastavte, musíte se uklidnit, máte otřes mozku, nikoho jste nepřejela." zastavil mě v půlce věty doktor a podíval se na mě tím pohledem, zase další blázen na oddělení.
„Ale pane doktore, já vím, co jsem viděla, on tam byl." trvala jsem si pořád na svém.
Doktor si povzdechl a posadil se na stoličku u mé postele. „Chápu vás, po otřesu mozku je to úplně normální, dezorientace se většinou objeví a stejně tak rychle i zmizí." řekl mi uklidňujícím hlasem.
Pomyslela jsem si, že tohle nemá cenu.
Měla jsem toho chlapce na dosach.
Není možné, aby se vypařil.
Co když ho má rudovlasá dívka?Když doktor odešel, uvědomila jsem si, že mě bolí celé tělo. Ale nejvíc dlaň.
Otevřela jsem ji a okamžitě jsem toho zalitovala.
Měla jsem tam vypálené:
Přišla jsi pozdě, můžeš za to ty.Ahoooj;)
Po poměrně dlouhé době je tu další kapitolka;)
Až do 17.6. Budou vycházet jen maximálně jednou týdně, až zkončí závěrečné písemky, znovu budu přidávat 2 kapitolky týdně;)
Komentujte, kritizujte, atd...;)
Děkuji za všechny komentáře, hrozně mě to těší;)
Mám vás ráda, lidičky;)
ČTEŠ
Démoni světla
FantasyAnnabeth si celý život myslela, že ji rodiče opustili, protože jim byla na obtíž. Ale co když ji jen chtěli chránit? Co když neměli na výběr? Cover: Nikinka_17 - ano jsem to já;)