Démoni světla

Kapitola 4.

„Jsi v pohodě?" zeptala se mě Tracey, když jsem se stále neodvracela od zrcadla.

„Co? Jo, jasně v pohodě, přišlo mi, že mám rozmazanou řasenku." Zalhala jsem jí.

„Aha, ale víš, že řasenku nemáš vůbec?" podívala se na mě pobaveně.

„Fakt? Aha, já úplně zapomněla, že jsem teď vstala." řekla jsem. Tak to se mi moc nepovedlo.

„No, tak jdeme balit." sdělila mi nadšeně Tracey a odebrala se k mojí dost obsáhlé skříni. Ihned našla kufr.

„Páni." divila se Tracey, když otevřela skříň a tam našla samé černé oblečení.

„No to víš, k těm vlasům se nic jinýho nehodí." zasmála jsem se.

Po balení jsme seběhli dolů, teta už na nás čekala.

Naposledy jsem se ohlédla. Tady jsem vyrůstala. Nadechla jsem se a nastoupila jsem do auta.

Jely jsme hrozně dlouho, upřímně jsem doufala, že už zastavíme.

Když jsme projížděly kolem zářivě růžového domu, musela jsem se zasmát. Jak někdo vůbec může mít takový vkus?

Jenže my jsme nejely dál. U růžového domu jsme zastavily a teta na mě křikla; „Vítej doma!"

A sakra, pomyslela jsem si. Budu bydlet v domečku pro Barbie.

Ale na zahradě mě čekalo velké překvapení. Teta mi koupila auto.
Dobře, sice to nebylo ferrari, ale stejně. Mělo jak jinak oprýskanou růžovou barvu.

„Pane bože, teto! To jsi nemusela."
Vykřikla jsem nadšeně.

„Můžu se projet?" zaprosila Tracey.

"Nejdřív se projede Ann, je to její auto." Mrkla na mě teta.

Celá natěšená jsem nastoupila do auta. Nejsem moc dobrá řidička, ale vesnické cesty snad ještě zvládnu, pomyslela jsem si.

A pak se to stalo. Na přechodu stál kluk. Když přecházel otočil ode mě hlavu. A já ho poznala. Ty vlasy bych poznala kdykoli. Byly to vlasy toho chlapce, z mých snů.

Byl uprostřed přechodu.
A já nezastavila.

Ahoooj,;)
Po dlouhé době nová kapitolka;)
Sice v ní nebyla žádná akce, ale bez této kapitoly byste nepochopili další části.;)
Doufám, že se líbí;)
Komentujte, kritizujte, hlasujte, tak zas někdy lidičky, Ahooj ;)❤️