Volba

Slib

Jeli jsme autem pryč. Pořád rovně. Z obou stran nás obklopoval nějaký les a stromy se odrážely v okně auta. Přemýšlela jsem jak asi je Hance. Jak jí bude až se vzbudí. Bude si pamatovat, co se stalo? Určitě ano. Podívala jsem se na nebe. Na noční obloze zářil měsíc v úplňku. Damien v klidu řídil a každou chvíli se na mě podíval. Já mlčela. Všechno jsem si to musela v hlavě srovnat. Opouštím to tu a nechávám svojí nejlepší kamarádku za sebou? Co je to se mnou? Promnula jsem si oči a nadechla se. Hlas se mi chvěl. Damien z ničeho nic vykřikl: „No do hajzlu!" a zrychlil. Jeli jsme hrozně rychle. „Co blbneš?" vyjekla jsem. „Nevím jak, ale ta tvá kamarádka nás našla a je blízko! Někde tu běhá mezi stromy!" Než jsem stačila cokoli říct uslyšela jsem vlčí zavytí. To ne! „Zastav! Třeba ji dokážu nějak přesvědčit! Znám ji už dlouho. Určitě mě pozná..." požádala jsem Damiena, ale ten se hořce uchechtl: „Jo, přesvědčit. Pokud ji chceš přesvědčovat bez částí těla... prober se! Když je přeměněná ve vlka, není to ona! Není to ta tvá Hanka! Je to krvelačná bestie, která touží po jediném. Roztrhat tě na kusy. Věř mi. Ten kluk tenkrát vyzabíjel skoro všechny ve vesnici. I lidi. S pár upíry jsme ho museli zabít jinak by zabil i ten zbytek," křičel. Ve předu na silnice jsem zahlídla nějakou nahrbenou siluetu. Hanka! Běžela proti nám. Damien si pro sebe něco zašeptal, asi nějakou nadávku a přidal na rychlosti. „Vždyť ji srazíš!" křikla jsem. „Pokusím se vyhnout! Drž se!" zakřičel a skutečně stočil volant, ale Hanka neuhnula auto narazilo - do ní.

Náraz byl tvrdý a auto vylétlo vzhůru a dopadlo na zem s několika otáčkami. Cítila jsem střepy ve své tváři a na ramenou a rukách. Točila se mi hlava a všechno mě bolelo. Auto leželo na střeše. Já byla vzhůru nohama. Připoutaná bezpečnostím pásem. Otočila jsem se na stranu řidiče. Damien tam neseděl. Zakašlala jsem. Vedle sebe jsem ucítila závan větru. Damien. Podívala jsem se na něj. Vypadal jako by chtěl něco říct. Něco hrozného. „Kam zmizela?" zasípala jsem. „Pojď, vytáhneme tě ven," prohodil a zašmátral rukou dovnitř. Říznul se, ale ani nesykl. Rány se mu okamžité zacelily. Odepnul mi pás a vytáhnul mě ven. Držel mě v náručí a já si teprve teď všimla, že auto leží šikmo. Že pod ním něco je. Pak jsem zahlédla šedivou tlapu od krve. „Ne!" vykřikla jsem, cukla sebou a spadla z Damienovi náruče na zem. „Agnes!" řekl unaveně. Doplazila jsem se k ní. Byla zaklíněná pod autem a vyteklo z ní spousty krve. Všude... krev... její! Její hlava byla mimo nebyla pod autem, takže jsem viděla její výraz. Byl prázdný, zuby vyceněné a ani se nepohnul. Oči měla skelné a ta jiskra v nich naprosto pohasla. Ale jinak byly pořád stejné. Zelenohnědé a takové upřímné. Viděla jsem její krk napadrť. Byla mrtvá. Navíc začínalo svítat. Když mě osvítil první sluneční paprsek, tak se začalo její vlčí tělo měnit. Ozářilo mě jasné světlo a když jsem zamrkala, abych zase viděla normálně, ležela přede mnou opravdová Hanka. Hubená dívka s blond vlasy a zelenohnědýma očima. Teď bylo ještě lépe vidět, jak má krk totálně rozmačkaný pod autem i s tělem. Neměla šanci. Prázdným výrazem v očích s pootevřenými rty hleděla někam do prázdna. Robrečela jsem se. „Je mi to líto. Snažil jsem se jí vyhnout, ale vběhla přímo proti mně a jak se to auto kutálelo a ona šla dál proti němu, tak to spadlo na ní," řekl smutně Damien a pohladil mě po rameni. Slzy se opět řinuly. „Poslyš, musíme vypadnout než si nás někdo všimne. Jdem!" sykl Damien. „A co Hanka? Zaslouží si pohřeb!" zaječela jsem. Protočil oči a vzal mě do náruče. „Nech mě! Ne! Ne!" ječela jsem a kopala. Ale svět se se mnou opět zatočil. Vždyť jsem raněná! Zatemnělo se mi před očima.

Damien

Dělá tahle holka taky něco jiného kromě toho, že furt omdlévá? Prohlížel jsem si všechna ta zranění. Rychlými pohyby jsem vytahal střepy a prohryznul jsem si zápěstí a nechal jí pár kapek skapat do krku. Zranění se jí zacelila a do tváře se jí vrátila barva. Už nebyla tak pobledlá. Tak a teď rychle pryč než se vzbudí a začne zas vyvádět.

Rychlostí upíra jsem to vzal k nejbližšímu hotelu, kde jsem nás na pár dní ubytoval. „Co je té slečně? Mám někoho zavolat?" nabídla se recepční při pohledu na Agnes v mém náručí a vyšla ven, ale zastavil jsem ji a soustředěně se jí zahledil do očí. Budu ji muset ovlivnit. Zasoustředil jsem se a řekl: „Nikam nechoďte, ta dívka je v pořádku. Sedněte si a věnujte se zákazníkům. A mohla byste nám na pokoj poslat nějaké dobré jídlo a pití," usmál jsem se. Chvíli se nepřítomně dívala, a pak se zaculila: „Budu se věnovat lidem. A donesu vám něco nahoru. Ta dívka je absolutně v pořádku." Výborně, to bysme měli. Lidem se můžu dívat do očí i bez ovlivňování. Ovlivňuju jenom, když chci. Nejraději bych ovlivnil Agnes, ale to nejde. Na čarodějky to nefunguje. Jaká škoda. Stačilo by se zasoustředit, zahledět se jí do těch tmavohnědých očí a poručit jí, aby mě poslouchala. Aspoň na chvíli. Ale to nemůžu.

V pokoji jsem jí položil na postel a přikryl dekou. Ať se prospí. Lehnul jsem si vedle ní a pozoroval ji. Na chvíli jsem si zdřímnul taky. Nepotřebuji spánek tolik jako lidé. Stačí mi dvě až tři hodiny denně a jsem plný energie. Pohnula hlavou. Až se vzbudí bude pěkně vyvádět. Komu by se líbilo, kdyby jeho nejlepší kamarádku nechali ležet mrtvou na silnici pod autem? Zacukala víčky, zamrkala, rozhlédla se a rychle se posadila. „Kde to...?" vyjekla. Vzal jsem ji za ramena a uklidnil ji: „V pořádku. Jsme v hotelu a já tě vyléčil z těch zranění. Jsi v pořádku." Nechápavě se na mě podívala, ale po chvíli přikývla. Pak si asi vzpomněla na noc. „H-Hanka...," zavzlykala a schovala si tvář do polštáře a plakala. „Hele, Agnes, uděláme přesně to, co jsem ti slíbil. Vypadnem odsud. Odjedem a začnem nový život. Hodíš ten starý za hlavu, jak jsi chtěla. No tak. Pár dní tady zůstanem, a pak odjedem. Slibuju, že dostaneš lepší život. Souhlasíš?" přemlouval jsem ji. Zaslzenýma očima se na mě zadívala. „Už nikdy nechci o svém starém životě slyšet!" vzlykla. „Jako by nikdy nebyl!" souhlasil jsem s ní. Trochu se pousmála a přikývla. Pak ještě chvíli vzlykala a o pár dní později jsme vyjeli. Ovlivnil jsem jednoho prodejce aut a vzal jsem úplně nové výkonné auto. Jeli jsme za novým životem.