Přejela prsty opatrně po tmavě modrém sametu jako by ho mohla pouhým dotykem zničit.
Krabičku , ale neotevřela.
Položila jí na stůl a pokaždé když kolem ní jenom prošla, jako by jí něco šeptalo ať se podívá co je uvnitř.
Zvědavost jí nakonec , ale stejně přemohla. Uchopila krabičku jemně do rukou a jedním pohybem jí otevřela.
Když uviděla co v ní je začaly jí téct slzy po tváři.
V krabičce byl stříbrný náhrdelník se smaragdy.
Každý ze zelených drahokamů se v tomto světle nádherně třpytil a připomínal jí barvu očí Harryho.
Nevěděla co má dělat. Byla zoufalá , Harry jí přímo drtil srdce na kousky , ale stejně jí k němu něco co nedovedla sama vysvětlit přitahovalo. Odpouštět bylo , ale mnohem těžší než se zdálo.
Oblékla se a vyšla ven. Nevěděla kam jde , ale to jí nevadilo prostě šla. Rozhlížela se kolem sebe a až pak si to uvědomila. Stála před jeho domem.
Zazvonila , ale nikdo jí neotevíral , tak bez pozvání prostě vstoupila dovnitř.
Nejdříve nic neviděla , protože její oči nebyly zvyklé na tmu , mžourala tedy a nárážela do všudypřítomných věcí
,,Harry ?!" zavolala , ale odpověď se jí nedostavila
Procházela tmavým domem a zastavila se až u dveří pod , kterými prosvítal tenký proužek světla.
,,Harry ?" nic , v odpověď se jí dostavilo ticho
Opatrně položila ruku na kliku a pomalu zatlačila. Věděla , že jí čeká něco špatného.
A to něco i nastalo.
Když ho uviděla jako by se zastavil čas.
Ležel oblečený ve vaně se studenou vodou , jedna ruka mu visela k zemi a v ní měl oranžovou oválnou krabičku od léků.
,,Ne ! Harry , Harry prosím Harry." začala s ním třást , ale marně
Byl příliš studený , bledý a hrudník se mu skoro nezvedal.
Rozklepanými rukami vytáhla ze své kapsy telefon a vytočila číslo záchranky.
,,Ha-haló ?" zakoktala do telefonu
,,Dobrý den , slečno. Co se stalo ?"
,,On-on si vzal nějaké léky a a-asi umírá." zavzlykala
,,Kdo on a kde jste slečno ?"
,,Můj přítel." řekla nevědomky ,,Jsem u něj doma."
,,Nadiktujte mi prosím adresu a do pěti minut jsme u Vás."
,,Dobře." souhlasila a nadiktovala jim jeho adresu.
Všechno se pak odehrávalo velmi rychle , za pár minut už byl Harry v sanitce a Chloé jela s ním.
Držela ho za ruku a hladila ho po mokrých vlasech. Přála si tak strašně moc vrátit čas , sice měl mnoho žen , ale měla si vážit , že si vybral pravě jí.
,,Co když to nepřežije ?" šeptalo něco v její mysli
Věděla moc dobře odpověď na tuto otázku , neopustila by si to.
******
Sterilně bílá místnost zapáchala dezinfekcí z , které se jí zvedal žaludek.
V čekárně nerušilo ticho nic kromě hodin. Hodin , které každou sekundu tikaly , což neulehčovalo její situaci a přivádělo jí to k šílenství.
Ze dveří vyšel doktor a ona se za ním jako na povel zvedla.
,,Doktore." zavolala na postaršího muže, který hleděl nepřítomně do desek v jeho ruce
Otočil se a pohledem si jí přeměřil od hlavy k patě.
,,Vy jste -?"
,,Chloé Petersnová , přítelkyně pana Stylese." potřesla mu zdvořile rukou
Doktor si povzdechnul.
,,Co se stalo ?"
,,Pan Styles je na tom velice špatně. Je mi to líto , ale nevíme jestli to vůbec přežije."
Pak už nic neviděla jenom tmu.
