Královská stopařka [CZ] ✔

21. kapitola - Miluji Tě.

Seděla jsem připravená na stromě a snažila se hodit do úplného klidu. Ale to se mi moc nedařilo. Stále je tu taková ta nehezká myšlenka, jako že bych o někoho z nich mohla přijít a to nesmím dopustit. Nepřežila bych to.

Musela jsem se na stromě pevně usadit. Vše jsem si předpřipravila. Provaz jsem stáhla co nejblíže ke mně, abych ho v budoucnu měla po ruce, meč jsem ještě překontrolovala, jak ho mám upevněný a konečně usadila šíp na luku.

Sledovala jsem Camerona s Raphaelem, jak ještě o něčem diskutují a pak se Raph rozplynul v černou mlhu. Cam hned na to vyšel pomalým krokem zpoza stěny a vážně dělal, jako by nic. Jen se tak rozhlížel po okolí, ale ruku měl stále přiloženou na rukojeti meče. No, je vážně dobrý herec.

Pak se začala kolem rozprostírat černá mlha a to mě donutilo zbystřit. Jen jsem zavrkala jako holub, čímž se Cam ubezpečil, že se mu to nezdá. Naklonila jsem se blíže k neviditelné stěně a natáhla luk. V klidu jsem mířila a vyčkávala. Jen se bojím, abych nestrefila Raphaela. Bylo by tak snadné si ho splést.

Po chvíli vše začalo. Za Cameronem se začal objevovat vysoký stín. Neváhala jsem a rychle po něm vystřelila. Nebyl to ale žádný uspěchaný výstřel, byl precizně připravený. Strefila jsem ho do pravého stehna, ale s ním to ani nehnulo. Jen nevrle zavrčel, díky čemuž si ho Cam všimnul a ohnal se po ním mečem. Bohužel jsem nestihla ho strefit v tu chvíli, kdy se objevoval, ale nic nenadělám. Momentálně není čas zpytovat svědomí. Hned jsem šáhla pro další šíp a opět zamířila. Zatímco Cam neúnavně šermoval s jedním z démonů, začal se za ním objevovat další.

"Jak zbabělé!" řekla jsem si vztekle, když jsem viděla jeden z dalších útoků ze zadu. Neváhala jsem a hned po něm vystřelila. Toho jsem strefila do levého bohu, ale také to s ním nic neudělalo. Jakto?

Pak se hned objevil Raphael a začal pomáhat Cameronovi se šermem. Být to jiná situace, asi bych se rozplývala nad tím, jak skvěle oba ten meč ovládají.

Objevil se i třetí démon, ale po tom jsem vystřelila příliš brzy, takže jím vlastně ten šíp úplně proletěl.

"K sakru! Takhle to nemá žádnou cenu!" zanadávala jsem si a šáhla po provazu. Jeden ze šípů jsem si upevnila do luku, abych ho měla rovnou připravený a z provazu si udělala smyčku.

"Tak jo, Bett. Teď nebo nikdy. Potřebují tě, takže to zvládneš!" přemlouvala jsem sama sebe, zatímco jsem se dívala na dva z mých nejdůležitějších mužů v životě, jak nasazují své životy v boji.

Dlouho jsem nad tím nepřemýšlela a zhoupla se na laně. Jelikož jsem si udělala hodně pevnou smyčku, mohla jsem si dovolit uvolnit ruce. Za letu jsem natáhla tětivu a vystřelila na jednoho démonů, který se začal objevovat hned za Raphaelem. Seskočila jsem z provazu a obratně dopadla na zem. Hned jsem ale na chvíli doslova ztuhla. Zadívala jsem se na démona, kterého jsem před chvílí strefila. Vlastně se na něj zadívali úplně všichni, i démoni.

Když jsem ho strefila, zasáhla jsem ho do míst srdce. On se zhroutil k zemi a chvíli se svíjel bolestí. Pak dlouze vykřikl a jeho obličej, jeho tělo, on celý se začal rozpadat. Pomalu se z rozpadal na malé černé částečky, které stoupaly do výšin, kde pozvolna mizely. Tak takhle to vypadá, když ho strefím v pravý čas. Páni.

Dlouho jsem neotálela a využila nepozornosti všech démonů. Začal se tam objevovat i poslední z démonů, který ale také upřeně pozoroval jeho rozpadajícího se kolegu. Využila jsem jeho nepozornosti a hned jak se začal objevovat, rychle jsem natáhla a zasadila mu přesnou ránu do srdce. Svalil se bolestí a celý proces se opakoval, jen mu už nikdo nevěnoval pozornost. Tou další ránou jsem rázem všechny probrala z hotového transu a všichni začali opět šermovat. Tentokrát i já.