Život dvojčat

4. kapitola

Další dny jsme ani nešli do školy, buď jsme zařizovali pohřeb, nebo uklízeli tátovy věci, máma se potom úplně složila, zavřela se v ložnici a téměř vůbec nevycházela, takže všechny ty starosti okolo pohřbu a dalších organizačních věcí, zůstaly na nás, s Alex jsme to zařizovali společně, začali jsme spolu mluvit o svých pocitech, začali se tolerovat, nejhorší bylo, když jsme vyklízeli tátovy věci, všechno oblečení, dokumenty.. Občas k nám chodil tátův společník a přítel jménem Hans black pomáhat s vyklízením věcí a zařizování pohřbu. Byl taková naše společná psychická podpora, moc nám ze začátku pomohl.

Když jsme jeden den třídili dokumenty pracovní a soukromé, narazili jsme na tátovu závěť kde se psalo:

Milá rodinko, tuhle závěť nejspíše čtete, když už nejsem mezi váma, ale nebojte, vždycky tu budu, možná ne fyzicky, ale budu.. Nejspíše jste už všichni napjati, komu jsem co udělil.. 

Milý Justine, vždycky jsem věděl, že jsi zodpovědný a dokážeš se vždy o všechno postarat, tak jsem se rozhodl, že Ti přenechám firmu, do doby, než ti bude 20 let, Tě bude Hans zaučovat, jak to ve firmě funguje a další věci, které jsou nezbytně nutné k tomu, aby jsi mohl plně vést firmu..

Alex, o tobě jsem také nikdy nepochyboval, že by jsi nebyla zodpovědná, proto jsem se rozhodl, Ti přenechat náš rodinný dům, plně věřím, že se o něj dobře postaráš..

A Rose, má milovaná manželko, Tobě přenechávám Naše rodinné úspory, věřím, že se o ně dobře postaráš..

Všechny Vás mám moc rád, doufám, že i beze mě si budete žít šťastně a bezstarostně..                                           Caito Everdeen

S Alex jsme na tátovu závěť zírali, aniž bychom promluvili, několik hodin, pak jsme se rozhodli, že to ukážeme mámě..

Tak snad se Vám kapitola líbila.. Byla hlavně o té závěti, ale příští kapitoly snad budou záživnější.. ;) Pokud se Vám kapitola líbila, nechte tu nějaké ohlasy.. Děkujeme :)