8. kapitola

46 3 0
                                    

,,Smích..!!"    Vletíme s Alex z pokojů se stejným výkřikem.. Chvíli stojíme a posloucháme u dveří mámina pokoje ,,Ona s někým telefonuje" , říká Alex šepotem, já jen přikývnu a dále posloucháme,ale nejde jí moc rozumět, protože ona nemluví, jen se směje a směje..Nevíme jak to brát, máme být rádi, že je matka šťastná? a nebo být zklamaní, že tři dny po pohřbu je matka plná energie a radosti.

Když se otevřou dveře pokoje, málem nás trefí do hlavy. Máma se na nás usměje a řekne ,,Dobré ranko,vyspali jste se pěkně do růžova?"  Normálně bychom čekali reakci ,,Myslíte si ,že je v pořádku poslouchat rozhovory vlastní matky?" , ale ne, ona přijde s touhle větou, úplně nás vyvedla z míry, neříkáme nic, jen na mámu mlčky zíráme.. ,, S kým jsi si volala mami?" ptá se Alex ,,S Hansem, domlouvali jsme se na večer, přijde k nám na večeři, potřebujeme Vám něco oznámit."  Aniž bychom něco řekli, šli jsme k Alex do pokoje a přemýšleli, o čem by zrovna ti dva s námi chtěli mluvit, na nic jsme nepřišli, tak jsme jen tak seděli na posteli a nic neříkali.

Přesně v sedm hodin zazvonil zvonek a za dveřmi navoněný,vysmátý Hans


čtěte dál! Snad se Vám kapitola líbila ;)

Život dvojčatKde žijí příběhy. Začni objevovat