Návrhářka (DOKONČENO)

Pozdní příchod

To tak bývá, že když vám na něčem skutečně hodně záleží, tak se vám to málokdy povede tak, jak byste si bývalý představovoli. Tomu se vážně říká zákon schválnosti!

Měla jsem zrovna po úspěšném složení zkoušek a tak jsem se chystala nastoupit na další stupeň k mé vysněné kariéře. Na školu pro mladé módní návrhářky, kterou jsem se chtěla stát. Jenže to ráno bylo prostě ukázková pohroma a nic se nedařilo tak, jak jsem potřebovala.

Vše začalo už problémy s mým starým budíkem, který do zkoušek sice fungoval, ale zrovna ve chvíli, kdy jsem to nejvíce potřebovala začal stávkovat. Vážně paráda! Když ž se mi tedy dokočně podařilo s trochu toho štěstí vstát z postele, tak zase byli komplikace s dopravou.

Prostě katastrofa! Jako by ta stávka budíku nestačila, ještě ke všemu byl na ulici tak hustý provoz, že jsem se musela složitě, proplétat mezi auty, abych se do cíle své cesty vůbec dostala! Protože stejně tak, nebyl v dohledu žádný taxík, či jiný prostředek veřejné dopravy. Skutečně den blbec! A to jsem se chtěla 1. den dobře uvést, což se mi vážně "povedlo". Když se však proti vám všechno spikne, tak s tím člověk nic nenadělá.

Já jsem se vám ještě pořádně nepředstavila, že? Jsem Carol a tohle je můj 1. den na akademii módy.

...

Konečně se mi podařilo všechny nesnáze zdárně přestát a dostat se v celku do budovy. Jak jsem byla šťastná, když za mnou konečně zapadly hlavní vchodové dveře. Tak teď snad půjde už všechno tak, jak má. (Bláhové přání!)

Přistoupím tedy k recepci a zazvoním na zvokem. Po chvíli přijde starší sympatický muž ve společenském oděvu. A ptá se mě po důvodu mé přítomnosti. "Jsem Carol, právě mě přijali na zdejší akademii..." Začnu proto vysvětlovat. "Jistě. Bylo mi řečeno, že vás mám očekávat. Jsem Pan McAlister. Naše ředitelka paní Stevensonová na tebe čeká ve své kanceláři. Dostaneš se tam, pomocí výtahu, který zde všichni používáme. Nachází se v 1. patře."

Poděkuji mu za ochotu a vydávám se podle jeho instrukcí najít zdejší ředitelku. V její kanceláři se navzdory svému očekávání setkávám pouze s mladým mužem. "Promiňte pane, ale hledám..." Začnu opatrně rozhovor. "Senoriana, až nastane chvíle, kdy budu mít šedivé vousy a vlasy můžeš mi říkat pane. Do té doby mě oslovuj Angelo. Co bys potřebovala?" "Já hledám paní Stevensonovou, bylo mi řečeno, že tohle je její kancelář. Nevíte, kde by mohla být?" "Naše ředitelka má zrovna přednášku v dílně módního návrhářství ve druhém patře na konci chodby. Pro tvé vlastní dobro doufám, že ses neopozdila. Jinak brzy dost nepříjemným způsobem zjistíš, že si naše ředitelka dost potrpí na dochvilnost." "Děkuji Agelo, tak já ji poběžím najít." Rychle se s ním rozloučím a vydám se dotyčnou hledat. To mám, ale "štěstí"!   

Pomocí výtahu se dostávám do druhého podlaží, kde jsou na jejím konci zmíněné dveře. Plna nervozity a obav vezmu za kliku a vstoupím do nich.

"Kdo nás to teď ruší?!" Sjede mě podrážděně žena v červené obleku se světlími blond vlasy a hnědýma očima. "Omlouvám se já..." Začnu vysvětlovat, ale ta mě nepustí vůbec ke slovu a pokračuje ve svém monologu. "Vím, kdo jsi a uvědom si laskavě, že tohle je má škola a panují zde jistá pravidla slečinko! Takže, ať už se to neopakuje. Už teď jsme kvůli tobě ztratili drahocené množství času. To je pro dnešek vše, děkuji vám za pozornost. Sandy? Byla bys tak hodná a doprovodila tady mladou dámu do své ložnice a ukázala jí, kde bude spát?" Odvětila ředitelka a odešla.

Sandy byla milá dívka s růžovými vlasy a modro-zelenýma očima. "Je mi líto, že jsi musela být svědkem takového výstupu, ale naši ředitelka si dost potrpí na dochvilnost a pravidla obecně. Proto by mělo být ve tvém vlastním zájmu ji moc neprovokovat. Ti ostatní dva jsou naši spolužáci Eleanor a Martin." Začne mile a postupně mi vysvětlí všechno, co potřebuji, jako nová studentka vědět.

Pravda byla, že jsem právě získala svoji nejlepší kamarádku na kterou jsem se mohla ve všem spolehnout a skutečně nevím, jak bych to tam bez její pomoci zvládla. I přes její oblékání ve stylu Gothic.