Rivalita

98 4 0
                                    

Jednou ráno jsem se vzbudila a sejdu do haly, abych se trochu seznámila se svými spolužáky. "Ahoj Sandy, jak se máš?" Ptám se své kamarádky, když ji na schodech vidím. "Jde to, ale mohlo by být lépe. Vzhledem k tomu, když vezmu v potaz, že jsem celou noc nezamhouřila, ani oka po tom, co se stalo." Stěžuje si. "Proč? Co se stalo?" Nechápu totiž vůbec, o čem mluví. "Tys, o tom ještě neslyšela?" Ptá se překvapeně a hned pokračuje: "Někdo propašoval do kostimérny nůžky a zničil celou novou kolekci." "Jak by se tam, ale dostal? A proč by vůbec?" Zajímám se. "Nevím. Ale je možné, že by v tom měla prsty konkorence. Nechce se mi věřit tomu, že by byl pachatelem někdo z nás."

Po rozhovoru se Sandy, jakmile sejdu dolů, tak se setkávám s Angelem, což je náš učitel focení. Hned jakmile mě uvidí, tak mě zastaví a začne: "Víš co sestalo? Dnes ráno jsem si koupil nové číslo magazínu módy a víš, co jsem tam viděl, nebo spíše ne?" "Nemám nejmenší tušení, ale něco mi říká, že se to brzy dozvím." "Prolistoval jsem ho úplně celý stránku po stránce a ani jedna fotka jejíž autorkou by byla Carol! To je, ale banda pitomců! Ani stopa po mé nejlepší studentce!" "Vážím si tvých slov Angelo, ale nymyslíš si, že jsem ještě moc mladá na to, aby se tam mé fotky objevily?" Přesto se neubráním náznaku rumělce ve tvářích. "Spolehlivě poznám dobrého fotografa od toho špatného. Pro to musíš mít nadání a cit. Vychází to z té opravdové krásy ze vnitř." "Nevím, zda jsem se narodila, jako dobrá fotografka, ale jsem si jisté, že vy jste se narodil, jako výborný lichotník." Obdařím ho milým úsměvem.

"Ahoj já jsem Carol." Oslovím kluka s tmavou pletí a pletenou čepicí na vlasech. Jednalo se, o Martina. Na prchu možná odměřený a chladný, ale když jsem poznala jeho skutečnou povahu, tak jsme se nakonec stali kamarády. "Vzhledem k tomu tvému nedávnému pozdnímu příchodu, si myslím, že nikdo neměl šanci zapomenout na to, kdo jsi." Ušklíbne se. "Tak promiň, jen jsem chtěla být milá Martine." Reaguji. "Poslyš holčičko, tuhle soutěž může vyhrát pouze ten nejlepší z nás. Jsi na místě, kde si vzájemně konkurujeme, takže jestli si chceš najít kamarády, tak se nemusíš, ani snažit. A pokud se pokusíš konkurovat pouze budeš ztrácet čas." "Ale, nezaslechla jsem v tvém hlase obavy? Máš strach, že bych ti mohla ukrást kousíček slávy, co?" Odpovím stejným tónem. "To má být výzva? Tak tedy ty a já na přehlídkovém molu!" "Dobrá! Uvidíme, kdo z koho!"

Nikoho z vás, asi nepřekvapí, že jsem vyhrála.    

Návrhářka (DOKONČENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat