Návrhářka (DOKONČENO)

Těžítko

Nemůžu tomu vůbec uvěřit! Jsem tu na škole teprve pár dní a už se mám setkat s tak významným člověkem! Ups! Já vlastně zapomněla vysvětlit, o co se jedná, že? Tak dobře poslouchejte: Na naši akademii má přijet známý herec Steve Anderson! Všichni jsou z toho pěkně nervózní a musím uznat, že trochu, i já.

Brzy před budovou zastaví černá limuzína z které vystoupí pohledný mladý muž. Hnědé rozcuchané vlasy světle modré oči. Kdybych nevěděla, o koho se jedná, vůbec bych do něj neřekla, že by se mohlo jednat, o tak známou osobnost. Působil velmi příjemně a mile. Zatím, co spolu s paní Stevensonovou hovořili, já z něj stěží dokázala spustit oči. Nikdy jsem nepatřila mezi ty zlatokopky, které uhání každého slavného muže, který se jim připlete do cesty. Ale tentokrát jsem si musela přiznat, že mě okouzlil. Vypadal, jako každý jiný naprosto průměrný kluk.

"...Také vás rád vidím paní Stevensonová. Ale zdá se mi, že zanedbáváte svoje povinosti, kdo je tahle mladá okouzlující dáma?" Řekl a mile se na mě usmál. Když vám něco takového řekne opravdová filmová hvězda, tak to už něco znamená. Samozřejmě, že mě to potěšilo. "To je Carol naše nová studentka." Odpoví ředitelka.

Než stihneme v našem rozhovoru pokračovat, někdo hodí směrem kde stojíme těžítko. "Pozor!" Vykřikne Steve a strhne mě na stranu, díky čemuž schytá ránu on.

"Ale ne Steve, jste zraněný!" Leklne se ředitelka a je očividně rozušená. Já také, ale nevím, jak mám reagovat. "Mám hodně fanoušků, kteří by pro mě udělali cokoliv. Ale do dneška jsem netušil, že do toho spadá, i házení věcí na mou hlavu." Říka z úsměvem. "Mě spíše znepokojuje, že si nejsem jistá, že cílem jsi byl zrovna ty. Nestůj tu tak Carol! Jdi pro lékárničku rychle!" Poručí mi ředitelka. Vůbec jí neodporuji, i já se, o něj bojím, i když z jiného důvodu.

V přízemí potkávám Sandy. "Budu stručná: Steve jen zraněný, nevíš kde bych našla lékárničku?" Ptám se jí. "Ale jistě. Za studenskými pokoji ve druhém patře." Za její radu jsem jí velmi vděčná a tak rychle běžím tam, kam mě poslala.

Nebyla bych to však, ale já, abych neměla v čemkoliv, alespoň trochu té smůli. Když už se konečně dostávám na místo, zjišťuji, že lékárnička je zamčená! Ano slyšíte dobře, to není vtip! Takže problém číslo dva, kde je klíč?! Když se dostávám na chodbu. Potkávám se s Martinem. "Martine je to naléhavé, Steve je zraněný, nevíš, kde je klíč od lékárničky?" "Ale, no ne? Naše superhvězda se pořezala? Když vezmu v potaz jeho naditou peněženku, tak si jistě může koupit celou lékárnu, i s veškerým vybavením, ne? Ach já zapomněl, nevede tam červený koberec, což znamená, že se tam nemůže vydat sám..." Pronese ironicky. "To je vážně výborné Martine, ale ty mi stále dlužíš odpověď na moji otázku." "Promiň, ale nemám nejmenší tušení, kde ten klíč je." "Skvělý, mockrát děkuji. Je dobré vědět, že se mohu spolehnout na své přátele!" Odpovím sarkasticky a mířím za Sandy do přízemí.

"Sandy, lékárnička je zamčená, kde je klíč?!" Vyjedu hned na ni. "Promiň, nechala jsem ho na své posteli. Zapomněla jsem ho zřejmě vrátit. Moc se omlouvám. " "Děkují Sandy, už musím!" Rozloučím se s ní. A bežím pro věc, kterou potřebuji, abych se konečně do té zatracené lékárničky dostala.

Jakmile mám správný klíč, daří se mi skříňku otevřít a získat potřebné obvazy.

"Promiň, že mi to tak dlouho travalo. Ale byla zamčená a, než jsem našla klíč." Omlouvám se mu, když mu je předávám. "Nemusíš se mi omlouvat. To je v pohodě. Vím, že jsi se snažila. Nezlobím se." Ujišťuje mě mile. Využíváme tu chvilku, kterou pro sebe máme a díváme se jeden druhému do očí.

Bohužel je tahle magická chvíle přerušena, když paní Stevensonová trvá na tom, abychom ji následovali dovnitř.