Totožnost pachatele

40 1 0
                                    

Mám toho dost! Je čas všem ukázat, že za tím ve skutčnosti stojí Eleanor! Normálně bych to nechala být, ale nemohu dovolit, aby zničila pověst této školy a pak se to snažila hodit na mě!

Naštěstí mám dobrý plán, jak na to. Nezvládnu to však sama, budu muset najít někoho, kdo mi pomůže. Proto si také promluvím s Martinem. "Chápu, ale jak to chceš udělat?" "Mám plán. Budu mít u sebe nějaké staré fotky, které shovám za skříň v naši ložnici. Ty musíš nenápadně mezi přítomnými mluvit, o tom, že mají pro školu obzvláště důležitý význam a říci, o všem paní Stevensonové." "Myslím, že rozumím, kam tím míříš. Pokud je skutečně tím, kdo za tím stojí, pokusí se je získat a ty ji přitom uvidíš. Spolehni se!" Soulasí s mým nápadem.

Já se vydávám do fotoateliéru, kde potkávám Angela, jehož pomoc rovněž potřebuji. Ten se mě hned opět italsky zeptá, jak se mám. "Dobře, ale potřebovala bych, pomoc." "Jistě. Tvé přání je mi rozkazem, tak, o co jde?" "Nemáš tu někde nějaké kvalitní fotky, které jsou určené na vyhození?" Angelo nejdříve nad mým neobvyklým návrhem zaraženě kroutí hlavou, ale nakonec ukáže k odpadkovému koši. "Tak zvláštní žádost, jsem ještě neslyšel, ale zkus se kouknout do koše na papír. Určitě tam najdeš, co hledáš." A skutečně měl pravdu.

Teď už jen stačilo dát fotky na místo a čekat, což jsem, ani nemusela dlouho...

Brzy přijde Eleanor a já mohu vystoupit ze  svého úkrytu. "Takže přece ty." Povzdechnu si zklamaně. Do poslední chvíle jsem bláhově doufala, že se třeba mýlím. "Tys mě šmírovala?" Vydechne naštvaně ona. "To, co jsi udělala bylo špatné! Můžete jít dovnitř paní Stevensonová." Zavolám na chodbu, kde čeká naše ředitelka. Ta tomu nemůže uvěřit stejně, jako já. "Proč tohle všechno? Buď si jistá, že trest bude odpovídat tvému provinění, mládá dámo!" Upozorňuje ji. "Gratuluji Carol, chycena při činu, co? Zdá se, že jsem tě podcenila." Ušklíbne se, ale poprvé v tom nevidím, žádné pohrdání, jen zklamání a zlost. "Vím, co se stalo tvému dědečkovi." Začnu proto. "Vůbec nic nevíš! Nemáš, ani tušení, čím si musel projít! Tahle škola by vůbec neměla existovat, dávno ji měli zavřít!" Rozzlobí se. Tato reakce mě překvapila. Že by v tom bylo mnohem více, než-li se na první pohled zdá? "Co tím cheš říci?" Zeptám se starostlivě. "Proč se na to nezeptáš, naší dokonalé ředitelky?! Určitě ti celý ten příběh s radostí povypráví!" Odsekne naštvaně Eleanor a odchází z místnosti. Paní Stevensová ji vůbec nenásleduje a jen tam tak stojí.

Podařilo se mi odhalit záhadného pachatele. Měla bych mít radost, teď už si nikdo nebude myslet, že za to můžu. Tak, proč mám pocit, že jsem udělala chybu? 

Návrhářka (DOKONČENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat