Návrhářka (DOKONČENO)

Skutečná pravda

Ani po několika dnech jsen nedokázala přestat myslet na Eleanořina slova. Nic není takové, jak se na první phled zdá a pravda je složitější, než-li se může jevit. Co, když jsem udělala chybu? Výčitky svědomí a pochybnosti mě nakonec donutí k rozhovoru s Eleanor.

"Musíme si promluvit." Naléhám. "My dvě spolu nemáme, o čem mluvit!" Prskne vztekle a zakmne se v koupelně. Paráda! Takže teď, abych hledala jinou možnost, jak se tam dostat. Protože jestli si myslí, že mě zastaví zamčené dveře, tak to se velmi mýlí!

Vydám se proto oblhédnou budovu zvenku. Do koupelny sice vede požární schodiště, ale k mé smůle je bohužel vytažené. Budu proto muset najít ovládací kliku. Naštěstí v hale potkávám Sandy.

"Mám problém. Eleanor se zamkla v koupelně a odmítá tam odsud vyjít." Začnu. "Předpokládám tedy, že, asi budeš chtít vědět, kde je ovládací klika od schodiště?" Ujišťuje se. "Ano" Souhlasím. "Nikam neodešla, je za recepčním pultem, jako vždy." Zasměje se pobaveně. Stojí mě to trochu přemáhání, abych jí, to opětovala. Jakmile mám potřebnou věc, používám ji a dostávám se k Eleanor.

...

"Co cheš?! Jdi pryč! Chci být sama!" Kříčí naštvaně. "My dvě si musíme promluvit!" Trvám na svém. To už její odpor trochu polevuje. "Dokázala jsi svoji nevinu. Podařilo se ti odhalit skutečného pachatele, copak ti to nestačí?" Ptá se zaraženě. "Ne! Protože si myslím, že to není všechno. Paní Stevensonová tě ještě nevyloučila a já dost silně pochybuji, o tom že to udělá. Všemožně se tomuto tématu snaží vyhnout a tváří se, jakoby se nic nestalo." "Co na tom teď záleží? Nikdo to, už nemůže spravit!" "Mě ano!"

Obdaří mě proto smutným usměvem a zklamaně si povzdechne. "Dobrá, pokud to chceš vědět, tak věz, že paní Stevensonová ukradla návrhy mého dědečka!" "Cože??" Vyjeknu překvapeně. A ta mi odvypráví celý ten smutný příběh.

"Ale to, to nechal jen tak? Proč se nebránil?" Ptám se nevěřícně. "Ale samozřejmě, že to zkoušel! Snažil se dokázat, že původní návrhy pocházely z jeho hlavy, ale nikdo mu nevěřil. Paní Stevensonová na něj poslala armádu svých právníků a ty s ním udělali krátký proces." Vypadá, že se každou chvíli rozbrečí. Je mi jí líto. Tohle té ženské nemůže jen tak projít! Musí za své činy pykat!

V té chvíli mám jasno! I přes naše počáteční nesnáze jsem odteď na straně Eleanor, která je pouze obětí, této bezcharekterní a zlé ženy!

"Musíme něco udělat! Tohle nemůžeme nechat jen tak!" Vyhrknu naštvaně. "Co chceš dělat? Neplať se do toho! Pokud se jí postavíme, zničí nás!" Varuje mě. Mě je to však jedno!

"Na téhle fotce jsi se svým dědečkem?" Ptám se zaujatě při pohledu na fotku, kterou má postavenou na vaně. Viděla jsem už podobnou v kanceláři naší ředitelky a v tu chvíli si, to uvědomím! Místnost na fotce je mnohem větší, než ta, kterou jsem navštívila. A vzhledem k tomu, že si ji ta mrcha zřídila na úplně stejném místě, tak tam musí být nějaký tajný vchod. "Ano, byl to vyjímečný člověk." Usměje se dojatě. Očividně jí chybí.

"Mohu si tu fotku na chvíli půjčit? Potřebovala bych si, něco ověřit." Žádám ji. Ta k mému velkému překvapení nic nenamítá.

Přijala mé spojenectví.