Vlčí zrádce

15.kapitola

Anabeth

Den před zvláštní noční můrou:
(celkem to navazuje na 13.kapitolu)

Do svého nového domova jsem doběhla už sama, protože jsem Rona přesvědčila, aby odešel. Celý zbytek cesty jsem přemýšlela, co jsem to vlastně udělala za kravinu. Ale pak mě probral pohled na tu krásu. Můj domov. Wau!

Chata měla dvě patra. Zvenku byla dobře udržovaná zahrada, v povzdálí jsem dokonce zahlédla rybník. Všude kolem zpívali ptáčci, bzučely včelky, které pilně pracovaly na sbírání pylových zrnek a les si šuměl svou překrásnou píseň. Byl to obrázek jako z pohádky. Nebo spíše z hororu jak se později přesvědčíme na vlastní kůži.

Vešla jsem dovnitř. V přízemí mě uchvátila kuchyň. Byla vybavena velkou a hlavně prostornou kuchyňskou linkou. V obýváku byly dvě křesla a jeden velký rozkládací gauč, který může sloužit jako další postel. Nahoře v patře jsem objevila ložnici,v níž se nacházela obrovská manželská postel s mnoha polštáři. Potom tam byla koupelna, pokoj pro hosty a plno dalších malých místností. Chata mě tak uchvátila, že jsem zapomněla na všechno zlé, co se mi doposud stalo.

Zbytek dne jsem zjišťovala, co se kde nachází a zabydlovala se. Koukla jsem se na hodiny a ono už bylo 6. To abych se začala chystat!

Prvně jsem se šla vysprchovat. Umyla jsem si i vlasy. Poté přišlo to nejhorší! Vybírání co si vezmu na sebe. Co všechno budeme dělat? Mám si vzít něco na převlečení? Co si mám vzít? Šaty nebo jeany? To mi proletělo hlavou během vteřiny. Nakonec jsem zvolila modré šaty, které se leskly jako noční obloha posetá miliony hvězd.

Poté jsem se lehce nalíčila. Pouze řasenka a bezbarvá rtěnka. Ještě boty a budu mít hotovo. Vzala jsem si modré na jehlových podpatcích.

Crrr. To bude Ron. Otevřela jsem dveře.
,,Přesný jako hodinky."
,,Nojo, snažil jsem se. Sluší ti to."
,,Ty taky nejsi k zahození," pronesla jsem se smíchem. Dneska mu to opravdu sluší. Vzal si sako. Jen kvůli mě. A to jdeme pouze na večeři. Jak milé gesto.

Vyšli jsme ven a čekali. Po nějaké době mi už bylo divné, proč jen stojíme, tak jsem se Rona zeptala: ,,Čím pojedeme?"
,,Nech se překvapit," řekl a tajemně mrkl. Za chvíli už po polňačce přijíždí dlouhé černé nablízkané auto. Limuzína!
,,Páni, ty ses nějak rozšoupl."
,,Nojo, provětráváš mi peněženku." Oba jsme se zasmáli.

Večer probíhal v přátelské atmosféře. Zašli jsme na večeři. Já si dala lososa a Ron nějaké španělské těstoviny s masem. Probrali jsme všechno možné i nemožné. Většinu času jsme se smáli.
Moc jsem si to užila. A Ron určitě taky. Domů jsme se vrátili až kolem půlnoci. ,,Můžu u tebe přespat?" zeptal se s nadějí.
,,Ale jo," souhlasila jsem mírně přiopilá. Kdybych měla chladnou hlavu, nikdy bych ho tady přespat nenechala. Jenže alkohol dělá divy i s vlkodlaky.

S nesmírnou úlevou jsem si vyzula boty a v duchu si řekla, že si je už nikdy víc nevezmu. Ron se šel mezitím vysprchovat. Dostala jsem hrozný hlad i přes to, že jsem měla vydatnou večeři. V kuchyni nic nebylo. Ach jo. Budu to muset přežít. Mezitím si už druhý vlkodlak lebedil na gauči a pozoroval mě upřeným pohledem. ,,To chceš spát tady?" zeptala jsem se ho nechápavě. ,,Nahoře jsem ti přichystala pokoj pro hosty."
,,A nemohl bych spát s tebou v posteli?"
,,Zas až tak opilá nejsem, Ronalde," zasyčela jsem na něj. Z mého chladného hlasu naskočila husí kůže i mně.

Co se to se mnou děje poslední dobou? Z jeho odpovědi jsem byla velmi překvapená.
,, Moc prvního vlkodlaka se projevuje. Anabeth, hlavně se jím nesmíš nechat ovládnout! Bude se snažit převzít kontrolu nad tvou tělesnou schránkou. Nedovol mu to!"
,, Já se bojím, Rone," pronesla jsem společně s prvním vzlykem. Dnešní večer se totálně pokazil. ,,Pššt,to bude dobrý. Jsem tu s tebou. Je nás tu spoustu. Já, tvůj táta a plno dalších z ODPV."
,,Počkej. Cože? Můj táta? Co si to právě řekl? !" Můj pláč v tu ranu ustal.
,,No..nic," viditelně zbledl a polknul.
,,Z toho se nevykroutíš ochránce! "
,,Tak fajn. Řekl jsem tvůj táta proto, že pracuje u ODPV. "
,,Setkala jsem se s ním už? " pověděla jsem celá nadšená.
,,Ano. Můžeš zkusit hádat."
Před očima se mi začaly odvíjet zpomalené záběry jako ve filmu. A pak mi to docvaklo.
,,Hylas," to jméno jsem teď zašeptala plná nejistoty a překvapení.
,,Ano," odpověděl Ron skoro neslyšně.

Šli jsme oba spát s rozdílnými pocity. A mě se zdála ta noční můra. (viz. minulá kapitola)