Vlčí zrádce

2.kapitola

A pak se to stalo....

Začal zvonit alarm. Vyděšeně jsem se podívala na Elisabeth. Pohled mi opětovala. V očích se jí zračil strach. ,,An, já se bojím," řekla. ,,Já taky." To už k nám doběhli kluci. ,,Aaron říká, že se máme jít schovat do budovy D," oznamuje nám Andreas. Všichni jsme vyběhli, protože tady každý ví, co znamená alarm-jsme napadeni lidmi ze Salom. Cestou jsme měli štěstí. Nikoho jsme nepotkali. Od našeho cíle nás dělila poslední chodba. ,,Kam pak? Tak rychle mi neutečete," promluvila dívka. Všichni jsme zastavili a otočili se. Dívka měla modré oči, hnědé dlouhé vlasy, ostré rysy a plné rty. Byla na pohled krásná. Jenže byl tu háček. Byla ze Salom. Andreas a Simon na ní zírali s otevřenou pusou. Co se jim asi teď honí hlavou?

Z POHLEDU ANDREASE:

Běžíme chodbou a najednou se ozve hlas. ,,Kam pak? Tak rychle mi neutečete." Zastavím a ostatní se mnou, otočíme se a mě spadne brada. Simon je na tom podobně. Před námi stojí ONA! Dříve to byla moje holka, ale pak mě odkopla a radši byla se Samem, velitelem Salom. ,,V..Vi..Viktorie?" vykoktám ze sebe. ,,Ahoj, Andry, ráda tě zase vidím." ,,Andry? Vážně?" směje se mi Simon. Ale smích ho za chvíli přejde, protože tohle je bitva na život a na smrt. ,,Kluci, kdo to je?" ptá se Elis. ,,Viktorie, známe se s ní už delší dobu," říkám a přitom přemýšlím jestli se máme prozradit a přidat k Salom nebo si vymyslet nějakou lež, proč známe Viktorii a zůstat s holkama. ,,Jak jako delší dobu?!" začíná zase zuřit Anabeth. ,,Vy jste jim neřekli, jak moc dobrý a věrní kamarádi jste," pronese ironicky Viktorie a snaží se holkám říct bolestivou pravdu. ,,No, jednou, když jsme byli zjišťovat informace k jejich sídlu, nás napadla Viktorie a její bratr James," odpovídám lží. ,,Dobře, Viktorie za to budeš pykat!" křičí na ní An a El.

Z POHLEDU ANABETH:

,,Dobře, Viktorie za to budeš pykat!"
křičím na ní zároveň s Elisabeth. Už cítím to známe šimrání v podbříšku a v úrovni stehen. Začínám se přeměňovat. Moje zuby se prodlužují, sluch je stokrát citlivější, lépe vidím a zorničky se mění z nebesky modré na výraznou žlutozelenou. Přeměna dokončena. Mezitím se proměňili i ostatní. Sborově zavyjeme. To znamená, že držíme při sobě a budeme si krýt záda. Z Viki už je taky vlk. Najednou se za ní vynoří kluk s taktéž modrýma očima, havranímy vlasy. Je strašně roztomilej, hezkej a úchvatnej. Ježiši nad čím to zase přemýšlím, vždyť je to nepřítel, okřiknu se v duchu. ,,Krásný vlček, už dlouho jsem neviděl dvoubarevného. Víš, co to zbarvení znamená?" zeptá se mě s hraným zájmem. Zavrčím, protože mě vždycky naštve připomínka mé dvoubarevné srsti. ,,Myslím, že ne viď," pokračuje. Znovu zavrčím. Tentokrát se trochu pohne a začnou se mu prodlužovat tesáky. ,,Pojď s námi a já ti pomůžu, neboj budeme se o tebe starat dobře," snaží se mě přesvědčit a falešně se usměje. Začínám nad tím dokonce uvažovat, ale jeho falešný úsměv mě přesvědčí o tom, že to nemyslí vážně. Chce mě jen využít v jejich prospěch. ,,Ani náhodou a dej si pohov frajírku," procedím skrz zaťaté zuby a poslední slovo vyplivnu. ,,Hou hou, vypadá to, že kočička má i drápky," směje se mi. ,,Už jí nech Jamesi," klidní ho Viktorie. To už nevydržím a vrhám se na něj. V mžiku má na tváři dlouhé škrábance od mých drápů. Ještě jsem ho stihla kousnout do ramene. Sykne bolestí: ,,To si přehnala." Přemění se a začíná krutý boj. Já a Simon bojujeme proti Jamesovi, Elisabeth s Andreasem proti Viki. Vypadá to,že oni zvládají Viktorii lépe než my Jamese. ,,An, vnímej aspoň v boji a nebuď zase zasněná," promlouvá mi do duše Simon. ,,Anabeth,jak krásné jméno," říká James zasněně a v jeho očích se zračí l..láska? Co to s ním najednou je? Žeby byl přeci jen milý a hodný, ale musí sloužit Salom a nesmí zradit? Nevím, možností je spoustu. Z mého přemýšlení mě už zase vyrušil Simon:,,Tak bojuj přece, nenech se rozhodit takovou maličkostí." ,,Nojo furt," odpovím mu otráveně. Skočím po Jamesovi a on můj náhlý útok nečeká, tím pádem schytá další ránu od mých drápů a zubů. ,,Auu,"zavyje bolestí. ,,Dneska jste vyhráli, ale ještě se potkáme a to už nikdo z vás nepřežije," vykřikne Viktorie a rychlostí blesku nám zmizí z dohledu, James ji následuje a taktéž zmizí. Všichni se promění zpět do lidské podoby. ,,Uff, ještě chvíli a asi bych je už nezvládla," oddychne si El. Nikdo není vážně zraněn. Jen Andreas má přes obličej obrovitý šrám. Pokračujeme tedy v naší cestě do budovy. Dorazíme a čeká na nás nemilé překvapení.... [pokračování příště]

Tramtaradá, další díl je tu :D. Doufám, že se vám líbí. Byla bych ráda za každý vote a komentář.A ocenila bych váš názor-i negativní- na tuhle story. Kapitoly se budu snažit přidávat vždy v pondělí. Bude to takový pravidelný režim. Ale pokud kapitolku nestihnu, moc se zato omlouvám. Jinak, jak jste si už asi všimli, se děj snažím ukončit v napínavé části. Chci vás trochu potrápit :DDDD a taky nechat napnuté. Kdyby to někomu vyloženě vadilo tak ať mi napíše do zpráv nebo zanechte koment. Jak už jsem psala tak doufám že se povídka líbí. Zatím ča-čau. :D

*V médiích máte Viktorii*