Harox: The Beginning [BOY X BOY]

Den 1.

Pollux

První den nového školního roku. Alespoň pro Luxe. Měnit školu uprostřed pololetí není žádná legrace.

Jeho třídní učitel, Alexander Silfus, ho vyzvedl v ředitelně a vedl ho dlouhou chladnou chodbou do jeho nové třídy.
Normálně byste byli nervózní, či natěšení. Nebo by vás alespoň zajímalo, jací lidé na vás v nové třídě čekají. Luxe ale ne. Věděl, že všichni teenageři jsou stejné svině jako ti na jeho staré škole.

Jak kráčel za panem Silfusem (ne vážně, kdo má příjmení Silfus), pohrával si se svými mastnými černými vlasy. Přemýšlel nad jedinou věcí a to, co mu udělají tentokrát, až zjistí. Prošel už si mnohým od mlácení přes posměšky na internetu až po ničení jeho věcí.

Jak tak přemýšlel, málem si nevšiml, že už dorazili ke třídě. Jeho učitel otevřel dveře a on vešel v těsném zástinu za ním. Doslova. Pár lidí ve třídě vyjelo protože si malého Balkánce za svým učitelem nevšimli.

"Tohle je Pollux Piteras. S rodinou se sem přestěhovali z Řecka. Doufám, že spolu budete vycházet bla bla bla...."

To už Luxe překvapilo. Na druhou stranu byl rád, že se jim učitel nějak moc ne nezaobíral.

"Můžeš se posadit... Hmm... Třeba tam dozadu k oknu."

Výhra pomyslel si, nejnenápadnejší místo.

Pomalým krokem se došoural k zadní lavici. Ještě než se stihl posadit, pan Silfus pokračoval.

"Vzhledem k tomu, že Polluxovi učebnice ještě nedorazily, Chade, přesuň si lavici k němu."

"Jasná páka, pane Sulphure." blonďatý posadit kluk se zvedl a i s polorozpadlým školním stolem se přisunul k Polluxovi.

"Chade, už toho opravdu nech, jestli nechceš zůstat po škole za nedodržování autorit... Tedy, všichni si otevřete učebnice na straně 62. Podíváme se na příklad číslo 4..."

"Hej, já jsem Chad Cooper. Ty vole, to musí bejt těžký se přistěhovat takle uprostřed roku... "

"Jo, no... " Pollux ani nezvedl oči z učebnice, kterou mezitím místo Chada, který o ni projevoval nulový zájem, otevřel.

"Hm!" Chad usoudil, že než pokoušet se nějak konverzovat s černovlasým mladíkem, pokoušet se gumičkou vystřelovat papírky do vlasů děvčat je mnohem smysluplnější.

Lux byl znuděný. Uměl anglicky dost dobře a ačkoliv v matematice chvilku tápal, když zjistil, že danou látku už na jeho staré škole brali, začal se znuděně dívat z okna.

Na školním hřišti zrovna nějaká třída hrála volejbal. Nejspíše starší. Lux sledoval jak vysoký blonďatý kluk krásným obloukem přihrál nadhazovači na smeč.

Lux si vzpomněl, jak mu rodiče řekli, že se stěhují do Ameriky. Už hodněkrát kvůli šikaně měnil školy, ale tohle bylo něco jiného. Přesto to však okamžitě přijal. Všude je to stejné. Jestli to zjistí, zase bude outcast. Pokoušet se s někým bavit ho jen vystaví dalšímu nebezpečí.

Další hodinu bylo samostudium. Učitelka byla nemocná a tak prostě žákům řekli, ať jdou do knihovny a učí se sami. Pollux nevěděl co. A tak se musel odhodlal k velice těžkému kroku.

"Co jste brali jako poslední?"

Zavalitý blonďák se zmateně otočil, chvilku nechápal, kdo na něj mluví, než si malého Polluxe všiml.

"Eh, co teď máme..." Chad se zmateně rozhlédl pro pomoc.

"Historii"

"Jo... Bitva o Yorktown... Možná... Asi. Ale to je nuda. Spíš mi řekni, která z holek z naší třídy je tvůj typ?" Chadův už tón se najednou změnil, jak začal těkat po knihovně, zřejmě od dívky k dívce.

V tu chvíli se Chad zarazil. Luxovi temně modré oči se do něj zabodávaly jako nože. Pollux se otočil na podpatku a s letmým 'díky' odkráčel.

Byla to chyba. Co mě to vůbec napadlo. Takhle se to dozví.

Jak Lux procházel kolem okna, střelil ještě jeden pohled po vysokém, dobře stavěném, blonďatém seniorovi.