Harox: The Beginning [BOY X BOY]

Den 6.

Pollux

První týden školy byl peklo. Lux se rozhodl s nikým nebavit. Celý týden se s nikým nebavil, byl uštěpačný a nepříjemný jak prdel. Věděl, když se s ním nebudou bavit, nemůže se prořeknout.

Ne že by to pomohlo. Vždy když šel po chodbě, viděl, jak si na něj ukazují a šeptají si. Bál se že už se to provalilo, že už vědí. Po pár dnech však zjistil důvod. Přiběhl k němu Chad, stežujíce si, jak je Pollux u holek populární. Že prý je to tou tváří.

Pollux si nemyslel, že je pěkný. Ani o tom nikdy nepřemýšlel. Stejně to za pár dní zjistí a jediný pohled, jak si jo budou moct zapamatovat je s něčím obědem v obličeji.

Lux byl ale velice chytrý. Neměl ale motivaci, takže známky měl tak akorát aby nepropadal. Proto se jeho týden táhl pomalu. Jeho učebnice dorazily hned druhý den. V hodinách nedával pozor a díval se z okna. Štval tak učitele, když ho vyvolali a on věděl odpověď.

Otázkou však byly víkendy. Zpátky v Řecku je trávil doma, s knihou nebo něčím, aby ho nikdo venku nenašel a nezbil. Ale teď, co se kvůli krizi přestěhovali, neměli peníze. Musel si najít brigádu. Další risk.

Jeho otec byl vyučený automechanik. Od malička Luxe učil jak na pneumatiky, co s převodovkou a podobně. Proto si mladík vybral práci v autoservisu. Našel leták po cestě domů a přišlo mu to jako přijatelné. Zavolal tam a řekli mu ať přijde v sobotu, že se na něj podívají.

Když se odstěhovali neměli žádné peníze. Poslední padly na zařízení Amerického občanství pro něj. Jen pro něj. Proto jeho rodiče skoro nikde nepřijali.

Dnes byl ten den. Pollux so vzal jednoduché černé tričko s krátkým rukávem a pohodlné dlouhé černé kalhoty. Pro jistotu si s sebou vzal narychlo napsaný životopis a vydal se k dílně.

Bylo to tak 10 minut pěšky od jejich bytu. Nemusel ani jednou přecházet rušnou silnici, kolem které celou dobu šel.

Když dorazil na místo, všiml si, jak je servis malý. Ne že by mu to vadilo. Zevnitř se ozval hluk.

"Co toto je? 'k se o svoje auto aspoň trochu staréte ne? Tenhle paškál neviděl pořádnó kontrolu tak 10 let!"

Lux rozpačitě nahlédl dovnitř. Uviděl malého chlapíka ve špinavých oranžových montérkách. Krátké vlasy a strnišntě, kdysi možná černé, nyní prosvětlené bílými šedinami. Mohlo mu být kolem 50 ale když předával opravené auto původnímu majiteli, poskakoval kolem, jakoby byl jen puberťák.

Zaskočený majitel se omluvil a auto si převzal a odjel s ním.

"Prosím vás, jsem tu ucházet se o práci?" Lux zvedl hlas, aby na sebe upozornil.

"Jo tož to ja! Sem si řikal, co se tam tak krčíš. Tož pojď dál, ne?" Majitel dílny na něj pokývl.

Pollux vešel velkými, stále otevřenými, garážovými vraty dovnitř.

"Jmenuji se Pollux Piteras. Předevčírem jsem vám volal ohled-"

"Jo, kvůli tomu letáku. 'šak si řikal že máš ňáký zkušenosti, tož tady mám moju staró mašinu. Mám tam něco s motorem a tak sem si řikal že se na to kóknu, 'esli bude volno, ale keď ťa tady tak mám, tak sa na to kókni ty a ukaž, co umíš."

Majitel ukázal na auto na zvedáku. Jak sám řekl, vypadalo jak z minulého století. Hodil po mladíkovi stejně montérky jako jeho, jen méně umazané.

Luxovi to nepřišlo divné. Trávil se svým otcem spoustu času v dílně a tak věděl, že mechanici se s ničím neperou a na všechno jdou zpříma.

Vklouzl do monterek. Doslova. Byly moc velké. "Promiň hochu, to só moje náhradní. 'dyž se osvědčíš, kópim ti tvoje"

Kývl, lehl si na vozík a zasunul se pod auto.

"Překousaný kabel k zapalovacím svíčkám. Asi kuna, nebo nějaká krysa."

Majitel uzanale kývl hlavou. "A co s tím uděláš?"

"Je třeba to vyměnit. Mám to nejdřív změřit, kterej to je, nebo to můžu vyměnit rovnou?"

"Na stole só ňáký kabely a klíče. Vem si co potřebuješ a rovnó to vyměň."

Lux vyjel z pod auta. Vstal a došel ke stolu. "Nikde tu nevidím půl-palcový klíč..."

Starší muž se pousmál, vytáhl si zmíněný klíč z opasku a hodil ho na muže mladšího. Ten ho bez námahy chytil, po chvíli váhání vzal ze stolu jeden z kabelů a znovu zajel pod auto.

Po chvíli ticha starší z nich opět promluvil.

"A de ses to tak naučil, s těma mašinama? Se hned tak nevidí u takého mládenca."

"Otec to vystudoval. Od mala... jsem se potloukal po jeho dílně a... učil mě, co mohl." Lux oddechoval nervozitou a soustředěním, jak utahoval matky u nové namontovaných vodičů.

Po 10 minutách byl Lux hotový. Majitel se ho čas od času ptal na otázky jako, kam chodí na školu, kde bydlí a tak.

Když znovu vylezl z pod auta a ohlásil, že je hotov, majitel pod auto vlezl sám a prohlédl si jeho práci. Bezeslova. Stejně tak poté položil auto zpět na zem a vyjel s ním z garáže. Když se asi po dvou minutách ježdění vrátil, položil Piterasovi ruku na rameno.

"Jsi přijat." povzbudivě se na něj usmál a pravil, tentokrát už bez toho hrozného accentu.

Jo, kruci, jo. Mám práci.

"Děkuji vám."

"Já som Garfield Griffiths. Tož ale byla to kvalitní prácička, cos tam odvedl. Nejen že to umíš, ale seš v tom i dobré. Tomu říkám pořádné kluk, aspoň."

Accent je zpět.

Poté se s Griffithsem domluvili na pracovní době. Pollux stejně neměl co na práci a tak to dopadlo tak, že pracoval každý den odpoledne 2-4 hodiny a 6 hodin o víkendu. Také se domluvili, že může přijít když se mu zachce, vzhledem k tomu, že Garfield je tam celý den sám.

"Víš, sem tu na to sám, dlóho sem hledal ňákó výpomoc, ale že najdu takého šikovného mladíka se mi ani nesnilo. Tož přijď zitra."

S tím se Lux rozloučil a odešel. Po cestě domů si pobroukával. Jeho první den je zítra...

Je to tady!
Už vyšla 1. část mého mateřského příběhu - The Love Won't Get Rusty but the Engine Will - part 1. Invitation to Rio - napsáno mou skvělou senpai Dariwaria
Haaaaa~ jen počkejte. Však moje děti se tam jednou objeví.

Také bych chtěla poděkovat mému Papá za asistenci s věcmi ohledně auta a ohledně Krize v Řecku (foreshadowing! But not really)