Harox: The Beginning [BOY X BOY]

Den 10.

Harold

Haroldovi se ten nový kluk líbil. Teda, ne v tomhle smyslu. Bylo mu hrozně příjemné si s ním povídat. To jak lehce dával na jeho své emoce. Jak se vždycky začervenal studem, když mu položil ruku na rameno a jak se začal smát když řekl nějaký vtip.

(Sorry, sweetie, #FriendZoned)

Po té scéně v knihovně, když Pollux utekl, poté co Harold řekl tu trapnou věc, si Harold myslel, že ho Lux nenávidí. Trochu se zamyslel a řekl na sebe něco osobního. Na jednu stranu byl rád, že se na něj Pollux nesmál. Na druhou stranu ale nevěděl, jestli si nemyslí, že je padlej na hlavu.

Všechny jeho pochyby se však rozplynuly další den, když se zase potkali před školou. Lux s ním sám začal konverzaci, jak se má, a co jeho auto... Blonďák se jo potom zeptal, jestli by se s ním nešel podívat na basketbalový zápas, odpoledne.

Bavil se. Nehorázně. Tak nějak si myslel, že potkat Luxe bylo to nejlepší, co se mu v životě stalo. Nehorázně se smáli. Harold Luxovi vysvětloval různé podrobnosti, ohledně basketbalu a Lux mu říkal, co všechno z toho by svedl.

Zjistil, že Lux je ve sportech dobrý, ale nechce hrát týmové hry v tělocviku. Že prý se svými spolužáky nevychází. Holman chtěl vyzvídat, ale Piteras ho chladně utnul, takže mu došlo, že je to něco osobního. Stejně mu to vrtalo hlavou, ale už se neptal.

Tohle ráno zjistil, že jeho auto už je opravené. Domluvili se, že tam po škole zajdou společně, protože Lux už tak musí do práce.

"Stejně tě obdivuji. Během dvou týdnů muset přejít do každodenního používání angličtiny."

"Táta pracoval v servisu a bydleli jsme ve městě, co žilo z cestovního ruchu. Cizinci si u nás nechávali opravovat auta a s angličtinou jsem se setkával denně. A navíc, nechci aby mě takhle chválil někdo, kdo v 17 letech mluví plynule latinsky." Pollux nafoukl tváře, zavřel oči, odvrátil hlavu a dělal, že je uražený. Po chvíli se však jedním okem podíval na Harolda a oba se začali smát.

"Přijali mě na vysokou na studium historie. Ani nevíš, jak mi to usnadní práci. Mimochodem to každý den chodíš do práce šest kilometrů?"

"Jo... Nechci moc utrácet za autobus."

Byli dva bloky od autoservisu, když v tom se Lux zastavil.

"Nevadí ti, když si jen doma odložím věci?" přes rameno ukázal na bytový dům, kolem kterého zrovna prošli.

"Počkej, počkej, počkej... Ty chodíš takovou dálku i RÁNO?" Harold vystartoval "OK! Je to vyřešeno. Jezdím tudy ráno do školy. Beru tě. V 8:30 byl připraven."

Pollux vypadal, že chce odporovat, ale poté co viděl Haroldův odhodlaný výraz, poděkoval a vyběhl po schodech do domu.

Harold čekal tak pět minut. Poté Lux seběhl dolů. Měl na sobě šedé úplé tričko, ve kterém šlo vidět, jak mu vystupují žebra. Na nohách měl černé leggíny a pracovní boty. Přes rameno měl plátěnou tašku, ze které čouhala oranžová nohavice montérek.

"Můžeme... Jít..." Pollux byl lehce zadýchaný. Jeho tvář byla rudá. Nejspíše celou cestu po schodech běžel, pomyslel si Harold.

Pokračovali v cestě k servisu.

"Čau! Tož tu ste oba. Ale bodeš si muset počkat. Ten řemen teprv teď dorazil. Tak, tak 15 minut." Garfield okamžitě začal. "Luxi! Ty tam máš urvané výfuk vzadu na tom Fordu. Mladej, dyžtak si s ním běž pokecat."

Garfield otevřel kapotu Haroldova auta a nechal ho tam stát. Wow, tohle bylo rychlý. Vydal se tedy za Polluxem, který se přesunul do zadku garáže.

Bezeslova sledoval, jak Pollux leští nový výfuk a utahuje matky, které jej drží. Pozoroval jeho ruce, jak jeho dlouhé prsty zkušeně svírájí klíč. Když si poté sundal rukavice, Harold uviděl jeho mozoly. Dřív si jich nevšiml, ale bylo vidět, že nejsou moc nové. Spíše něco, vypracovaného od mala, jakoby nikdy neměly čas se zahojit.

Uvědomil si, že ho takhle sledoval pořád. Vždy, když ho ve škole uviděl, díval se na něj, dokud mu nezmizel z dohledu. Uvědomil si, jak je šťastný, když je šťastný Pollux. Jak ho baví, i nejnudnější věci, když je s ním. Na ten příjemný pocit, pokaždé když se zčervenání a pokaždé když se usměje.

Uvědomil si pravdu.

Haroldovi se ten nový kluk líbil. Přesně v tomhle smyslu.