Harox: The Beginning [BOY X BOY]

Bonus (Den 7) - Lev

Harold

["Prosím tě, nemůžeš přijet? Já... Potřebuji pomoct s učením a... Ještě jednou věcí... "]

Harold slyšel Cassidin roztřesený hlas přes telefon. "Jo. Budu tam za 5 minut."

Co se jí stalo. Zněla... Vystrašeně... Smutně... Zničeně...

Vysoký blonďatý kluk zaparkoval své auto na kraji silnice. Vešel do panelového domu. Když poté výtahem dojel do 5. Patra a zazvonil na dveře číslo 14, otevřela mu usměvavá dáma a pustila jo dovnitř.

"Cassidy je ve svém pokoji" řekla žena a pokynula rukou na dveře po své levici.

"Děkuji vám, paní Carver." Harold pokývl na Cassinu matku a zaklepal na dveře pokoje.

"Pojď dál."

Vstoupil do místnosti. Byl to malý pokoj oblepený plakáty. Ve středu seděla drobná blondýnka, obstavěná haldou učebnic a referenčních knížek do matematiky.

Harold si všiml červené kůže pod jejíma očima.

"Hele, Ca-"

"Potřebuji pomoct s matematikou. Nemám nejmenší páru, co se děje."

Holman se usmál. Chtěl ji ujistit, že je všechno v pořádku.

"Tak tedy, slečno Cassidy Carver. Ukažte, co umíte."

Otřesné. Nesoustředila se. Jakoby její mysl odbíhala pořád někam pryč. Harold seděl v tichosti a pozoroval ji.

Najednou se začala třást. Pochopil že brečí. Naklonil se k ní a objal ji. Položil ji ruku na záda a jemně ji hladil, dokud se neodklonila a nezačala povídat.

"Víš já... Já Travise... Toho... Idiota... Mám ho RÁDA! UŽ OD PRVÁKU! JÁ CHCI MU TO ŘÍCT ale... Nevím jak. On... Pořád má kolem sebe krásný holky... Jen proto, že je KAPITÁN TÝMU! TY ŠTĚTKY HO ANI NEZNAJÍ! Ale on si může vybrat z tolika krásek. Co je mu po mně... Jsem malá jak děcko a i se tak chovám. Neumím někoho sbalit... Nemám žádné šance..."

Jak Harold poslouchal Cas, přeskakovat mezi hysterickým pláčem a tichým vzlykání, zabolelo ho u srdce. Nelíbilo se mu, jak o sobě mluví. Byli přátelé dlouho a on věděl, že tímhle si neuvěřitelně křivdí.

"Cassidy... Zeptej se ho. Zeptej se Travise, jestli s tebou chce chodit..."

"Ale... Ale... Já jsem na nic. Nic neumím. Nemám žádné speciální dovednosti jako ty děvky kolem něj."

Svalnatý blonďák se na ni vrhl a objal ji.

"CASSIDY CARVER. Ty jsi úžasná. Neříkej že nic neumíš. Jsi charismatická a chytrá. Jsi krásná. Pamatuješ jak jsme rozbili v prváku všechna okna ve třídě?"

"J-jo. Přemluvili jsme školníka aby řekl, že jsme to my nebyli." Napříč slzám, které ji stékaly na bradu, se pousmála.

"NE! Ty jsi přemluvila školníka. Ani nevím, kolikrát si nás dostala z průšvihu. A kolikrát si nám oboum zvedla náladu. Krásné se směješ a je zábava si s tebou povídat. Všichni kluci z našeho ročníku by s tebou chtěli chodit."

Nastala chvíle ticha. Přemýšlela o tom, co řekl. Nakonec se na Harolda podívala.

Pozoroval jak začala smát. "Děkuji. Zeptám se ho."

~

Když Cassidy přestala brečet, zjistil Harold že vlastně ani doučování nepotřebuje. Byla chytrá a nejspíš to bylo jen stresem, že dostala špatně známky.

Jel domu ve svém autě. Byl unavený, protože potom se u Cassidy zdržel až do večera.

Přemýšlel nad hádkou s rodiči když v tom -

Prásk!

Z přemýšlení ho vytáhla hlasitá rána...