Harox: The Beginning [BOY X BOY]

Den 11. (Strašák)

Pollux

Svatá matko boží.

Pollux nikdy nebyl takhle nervózní. Bylo ráno. Strávil snad celou věčnost výběrem oblečení. Nakonec se spokojit s jednoduchým černým tričkem s dlouhými rukávy, kolem pasu si vzal šedou kostkovanou košili a oblékl si černé upjaté džíny s dírami na kolenech.

Normálně, kdyby mu vybírání oblečení trvalo tak dlouho, dorazil by do školy pozdě. Ale dnes tomu tak nebylo. Za třicet minut ho měl vyzvednout Harold. Přemýšlel, o čem se v autě bavit.

"Polluxi, zlato, neměl bys už vyrazit?"

"Mami, dneska mě veze kamarád."

Z kuchyně se ozvala rána. Lux se tam běžel podívat, aby naše svoji matku, zabírající střepy misky, kterou upustila.

"Zlato, ty máš přátele?"

"Jednoho." opravil ji a začervenal se.

Jeho matka se usmála sama k sobě. "To jsem ráda. A co ostatní děti? Nejsou na tebe zlé?"

Lux zavrtěl hlavou a usmál se na ni. Poté se podíval na hodiny. 8:25. Rychle doběhl do koupelny a nástřikem na sebe nějaký deodorant. Snídani nejedl. Nikdy ji nejedl. Popadl tašku do školy a nacpal do ní pár věcí. Poté vyběhl před budovu.

Stál tam sotva minutu, když uviděl starší stříbrné auto zajíždět ke kraji silnice. Auto obešel a otevře dveře na straně spolujezdce.

"Naskoč, Polly." Blonďatý řidič na něj mrkl. Lux cítil jak se do jeho tváří ženě horká krev.

"C-Co... COŽE? Co to kruci je 'Polly'?" uraženě se rozkřikne, jak nastupuje do auta.

"Ale, vždyť je to fajn ne? Polly" Harold dá důraz na celé slovo na na 'Pollyho' se laškovně usměje.

"Ne, není. Jak tě to vůbec napadlo."

Harold se ani nepodívá od řízení a pocuchá Luxe ve vlasech. Ten si jej teď dobře prohlíží. Sleduje každý jeho pohyb, jak řídí auto. Je takovou jemností a grácií. Lux už viděl hodně řidičů, aby poznal dobrého. Jako Harold.

Bohužel už dorazili do školy. Rozloučili se a každý se vydali svou cestou. Pollux zrudl, jak si projel vlasy tam, kde před chvílí Holman.

~

"Ale no ták. Co je s tím výrazem. Alespoň ke mě mluv. Stejně nemáš jiné přátelé."

"Zklapni Chade. Neříkej jiné, jako bys jedním byl." Lux nasadil svůj obvyklý kyselý úšklebek, jak svému zavalitému blonďatému společníkovi podal svůj dessert, na který neměl chuť.

Chat předstíral, že ho to ranilo. Pravda byla opak. Po skoro dvou týdnech už si na to zvykl.

"Hm, to je jedna věc, ale Polluxi! Potřebuji pomoct. Jsi jediný, kdo může."

Lux zvedl jedno obočí.

"No, věc se má tak, že trošku propadám z matematiky a, ehm, velice moc to nechápu."

Tázaný se musel zasmát. Byl to řezavý smích, jak železo, padající na hromadu, ale byl od srdce. Smál se na 'velice moc nechápu' a také z pocitu štěstí, že Chad šel že všech lidí k němu. Možná Luxovi Chad přeci jenom přirostl k srdci.

"Ty vole, ten smích je děsivej."

"Takže chceš doučování?" Usmál se na blonďáka a sledoval jak prudce zakýval hlavou.

~

Večer se s mohutným žuchnutím svalil na postel. Po škole šli k Chadovi domů a sotva mu Pollux látku vysvětlil, Chad to okamžitě pochopil a hned začal počítat další příklady neuvěřitelnou rychlostí.
Poznamenáno. Chad je doopravdy chytrý.

Poté, co se Lux vyhrabal z postele a šel se osprchovat, znovu si lehl, přikryl se, schoulil se do klubíčka a usnul, mysleje na zítřejší ráno.

Pardon. Krátká kapitola. To máte ale za to, že je vydávám tak rychle :D

Jinak ohledně 'kyselého úšklebku' nevěděla jsem jak to napsat. Je to spíš takový sarkastický po posměvačný úsměv. V angličtině bych napsala "smirk". 😏

Když se Lux baví se svou matkou, kurzíva znamená, že mluví novodobou řečtinou. (fyi)