Harox: The Beginning [BOY X BOY]

Den 7.

Harold

Byla neděle odpoledne a Harold musel jet k Cassidy pomoct jí s učením. Přesněji řečeno nemusel, ale nechtělo se mu zůstávat doma. Ačkoliv už to bylo půl roku od hádky, ještě pořád tam panovala velmi napjatá atmosféra.

Když přijel, zjistil, že je na tom Cas ještě hůř než si myslel. Ve výsledku se tam zdržel do večera. Když se vracel v 5 hodin začínalo se už stmívat.

Znovu se chytil jak přemýšlí nad hádkou s rodiči. Byl dobrý řidič a věděl že se na řízení musí soustředit. Jeho mysl však stále odbíhala k večeru u zpráv.

Proč to vlastně udělal? Proč se postavil rodičům? Nikdy dřív ho to ani nenapadlo. Jeho rodiče přece jenom byli jeho vše. Možná měli pravdu. Možná by se měl chovat jak říkají...

Ne, ne, ne. Jen to ne. Vychovali ho aby pohrdal lidmi s nižším statusem, takže to vždy byl jeho první dojem. Ale když se začal přátelit s Travisem a Cassidy, zjistil že vše je jinak. Mohl se bavit bez žádné zbytečné etikety. Zažil jaké to je porušovat stereotypy. Bylo to poprvé, co se cítil tak naživu. Zjistil že lidé s nižší postavením nejsou nějak odlišní.

Prásk!

Z přemýšlení ho vytrhla hlasitá rána. Na palubní desce se rozsvítila kontrolka. Přepínání na autobaterii. Sakra. Cítil, jak se zvyšují otáčky. Okamžitě zajel na kraj silnice. Vystoupil a vyndal z kufru reflexní stojan a postavil ho za své auto, aby si ho kolem projíždějící auta všimla.

Otevřel kapotu a oddělal kryt. Hned si všiml, co ránu způsobilo. Praská řemenice alternátoru. Byl to problém, který sám nevyřeší. Potřeboval by řemenici novou, a nebyl si jistý, jestli by ji nasadil správně. Zoufale se rozhlédl kolem. Na sloupu veřejného osvětlení byl nalepený letáček.

Byl to leták autoservisu. Něco o příjmu brigádníků. Jen pár bloků daleko. Bylo tam i telefonu číslo. Harold se rozhodl zavolat.

Beep Beep Beep

"Prosím. Je to Motoservis Griffiths?"

"Ja, co potřebuješ?"

"Mám prasklou řemenici. Nemohl bych si auto nechat odtáhnout k vám?"

"No, teď máme s mladým volno, takže ja, přijeď kdy se ti zachce."

"Děkuji vám."

Beep Beep Beep

Holman vytočit číslo odtahovky. Dorazili tak za 15 minut. Když jim nadiktoval adresu, vůz tam beze ptání dotáhli. Když byli na místě, zaplatil jim náležitou sumu.

Ve stále otevřené garáží stál starší muž, nejspíše ten, se kterým mluvil po telefonu. Jeho šedivé vlasy byly umaštěné od nejrůznějších olejů. Na sobě měl oranžové montérky s mnohými fleky záhadného původu.

"Tak, nech mňa se na to kóknót. Hm... Nemyslim si že taj tento máme na skladě."

Griffiths otevřel kapotou a díval se na přetrhlý řemen.

"Mladé, poď se podivat, ať to pak možeš objednat."

Ze dveří za starším mužem, nejspíše skladiště, vyšel mladík, nejspíše Haroldova věku. Měl krátké černé vlasy a-

Kruci.

'Květina na útesu' - slavný Pollux Piteras.

Harold byl překvapený, že ho vidí zrovna tam. Nemohl si pomoct a vypustit z pusy překvapené 'ah'.

Nebyl ale jediný. Ve stejný moment onen zvuk vydal i Pollux.

Majitel si tohoto všiml. "Co, mladé, znáte sa?"

"Je to senior z mé školy." pravil Lux, chladným tónem.

Harold přemítal o tom, jak ho Pollux zná. Na jejich škole je tisícovka žáků. Vzpomněl si na to, jak do něj dva dny zpátky narazil. Musel si ho zapamatovat z té doby. Jak ale věděl, že je senior.

Znovu si Luxe prohlédl a došlo mu to. Harold se svými 198 centimetry a vybudovanými svaly se vedle stěží 165-ti centimetrového Polluxe, který byl kost a kůže, tyčil jako hora. Najednou cítil neuvěřitelnou potřebu mu položit ruku na hlavu. Ne. To udělat nesmí. Malí lidé jsou často ohledně své výšky citliví.

Černovlasý mladík sáhl do, teď již vychladlého, motoru a řemen vytáhl. Chvíli se na něj díval a pak promluvil ke svému mistrovi.

"Půjdu jej objednat." a s těmi slovy odešel zpět do skladu.

Blonďák zůstal v dílně s Garfieldem sám. Stařík si začal hrát s nějakými šroubky na pracovním stole a tak Holman využil příležitosti a rozhlédl se kolem.

Dílna byla bezmála padesát metrů čtverečních velká. Stala v ní tak 3 auta včetně toho Heraldového a určitě by pojala i další. Bylo 3 pracovní stoly, všechny pokryté nářadím a pár hydraulických zvedáku. Jeden z nich byl zastřešený pod jedním z aut, druhý byl v jednom rohu, pokrytý pavučinami.

Piteras se vrátil ze skladu. "Dorazí za tři dny."

"No, tož to si tu tu mašinu bodeš muset nechat, hochu." vedoucí plácnul Harold po zádech. "Za tři dny ťa zavolám a vyzvedneš si ju."

Pak se Griffiths zamyslel." I co bych volal. Dyť taj Lux ti ti řekne osobně."

Potěšen svým nápadem, založil si ruce na prsou.

Ani on, ani Harold si nevšimli zděšení v Polluxových očích.