Harox: The Beginning [BOY X BOY]

Den 5.

Harold

Byla přestávka na oběd a jídelna byla obzvláště hlučná. Jejich vyučování končilo dříve než ostatním třídám a tak všechny stoly byly obsaženy jen Haroldovými spolužáky.

Chvilku se zaposlouchal, aby zjistil, o čem si povídají. Většinu hluku měli na starosti dívky. Z toho co pochytil, zjistil, že si povídají o tom novém klukovi. V pondělí přestoupil do třídy o dva roky níže.

Ačkoliv byl výškově malý z nějakého důvodu byl u děvčat opravdu populární. Nejspíše to mělo co dělat s jeho tváří. Výrazné modré oči s dlouhými řasami na první pohled připomínaly dívčí. Ostré rysy tomu dodávaly takový nadzemský vzhled, podtrhován jeho olivově zelenou pletí. Jako něco, co by nemělo existovat a přesto tu je. Něco, co tě donutí cítit se provinile, pokud si to vezmeš. Taková květina na útesu.

Alespoň to bylo, co mu řekla Cassidy. S přitažlivou blondýnou se znal od začátku střední. Ačkoliv o ní byl mezi ostatními chlapci zájem, Harold ji nikdy neviděl jako nic jiného než dobrou kamarádku.

Harold byl populární. Vysoký blonďák s jasně zelenými očima, skvělou postavou s viditelnými svaly, chytrý a z bohaté rodiny, není divu že byl neustále obklopen davy.

Ne že by o tu pozornost stál. Připadalo mu to pokrytectké, jenom kvůli rodině se o něj najednou všichni zajímali. Jeho rodiče byli oba vážení politici, členové pravicové strany, která vyhrála poslední volby. Nejen to, jeho otec tě straně předsedal a jeho matka byla tisková mluvčí. Bydleli v bohaté části města v obrovské designové vile, vlastnili několik drahých aut, velký bazén, televizi přes celou zeď...  Přesto však jezdil do školy a že školy starým oprýskaným autem, které si sám koupil, používal tlačítkové telefon, nenosil žádné drahé hodinky, co dostával darem...  O nic z toho nestál.

Po tom, co se s rodiči pohádal, před půl rokem, odmítal všechny tyhle dary. Tenkrát už nesnesl to jak jeho rodiče byli arogantní a nemysleli než na sebe. Řekl jim to. Největší chyba v jeho životě.

~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Otče, co si o sobě myslíš?" Harold skoro vyjel na vysokého blonďatého muže. Mohlo mu být něco přes padesát.  Vypadal jako Harold, jen starší. Jediným rozdílem byla nepřítomnost onoho jasu v jeho zelených očích.

"Harold ani se nepovažuje zvyšovat hlas. A o čem mluvíš? Jsou to jen masy. Nezaslouží si tvou pozornost. Nechápu proč se s nimi vůbec stýkáš! Stále nechápu, co tě vedlo k tomu, vybrat si veřejnou školu. Chápu, že jsi nechtěl na stejnou školu jako Sweetie Ann, po tom, co jsi provedl, ale proč na tuhle školu pro nuly?!?"

Sweetie Ann byla Haroldovou první přítelkyní. Ne z vlastní vůle, ovšem. Byla dcerou kamarádky jeho matky a jejich vztah byl na aranžován. Harold ale věděl, že to Sweetie Ann nevadí. Na vánočním večírku (tradičně pořádaným jeho rodinou) ho zatáhla pod jmelí a proti jeho vůli ho políbila. Samozřejmě si to nemohla nechat pro sebe. Další týden její matka narukovala k nim domů. Harold byl poslán pryč z místnosti, ale nemohl si pomoct a odposlouchával. Jednalo se o nabídku o zasnoubení.

"Otče, to jak já se zachoval k Sweetie Ann není ani zlomek toho, jak ty se chováš k jiným lidem. Nemůžeš taky trochu přemýšlet, jak se cítí? Nebo ty žádné city nemáš?" Harold věděl, že zašel moc daleko. Bylo to poprvé v jeho životě co se hádal s rodiči.

Najednou se ozval vzlyk. Jeho matka začala potahovat "Co jsem udělala špatně když jsem tě vychovávala. Jaké dítě odporuje svým rodičům..." malá brunetka se klepala. Až moc. Díky její práci byla schopna zachovat si chladnou hlavu v jakékoliv situaci, a Harold věděl, že to jen hraje.

Stejně tak to věděl jeho otec. Ale nevěnoval tomu žádnou pozornost.

"Vidíš, co jsi provedl. Jaké to nevděčné dítě. Budeš muset přijmout následky. Už se s tebou nehodlám o tomto bavit." jeho otec vzal svou ženu za ramena a odvedl ji z místnosti.

Harold se svezl na kolena a brečel. Nevěděl že odporovat někomu může být také těžké.

Vše to začalo když ve zprávách ukazovali tvář mladíka, který zachránil těhotnou ženu z autohavárie. Harold se začal s otcem hádat poté, co onoho kluka nazval odpadem.

Hádku začal nejen kvůli tomu, ale celkově kvůli chování svých rodičů k ostatním lidem. O to víc ho to štvalo, když viděl jak jeho otec každý den na politických kampaních ujišťuje občany, že je to pro jejich dobro.

Nechápejte to špatně. Harold není takový svatoušek. Jen co je moc, to je moc.

Další den spolu nemluvili. Od té doby spolu nemluvili.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Země volá Harolda Holmana."

Volaný zvedl hlavu a uviděl Travise Tarmenna. Kapitána basketbalového týmu. Harold s nimi občas cvičíval. Do počtu.

"Jdeme se podívat na letošní nováčky. Ještě nikdo z prváku se nepřidal a to už je to půl roku. Nejspíš nemají sebevědomí. Mluvil jsem s jejich učitelem tělocviku a říkal že další hodinu budou hrát basket. Říkal jsem si že bysme mohli jít a podívat se, jestli tam není někdo dobrej."

Harold na něj se zájmem kývl.

"Problém je, že se mnou nikdo nechce jít, že prý mají moc práce než aby sledovali prvky hrát.  No a sám fakt nechci. Neměl bych to s kým konzultovat."

Blonďák se usmál. "Takže ti všichni dali kopačky a přišel jsi za mnou pro pomoc."

S Travisem a Cassidy tvořili nerozlučnou trojici už od prváku. Ačkoliv každý měli své vlastní aktivity, věděli, že se nemusí ostýchat zeptat se jeden druhého na radu. Ani to, že Cas byla holka jim nebránilo.

"Tak to je. Zatím co ty sis snil i Cas mě odmítla."

Harold se usmál. "Jestli chceme stihnout začátek hodiny budeme muset vyrazit."

Zvedl se a Travis kráčel za ním. Když zahli za poslední roh ke vstupu do tělocvičny, do Harolda někdo v plné rychlosti vrazil.

Nejprve nikoho neviděl, ale poté, když se podíval dolů, uviděl malého černovlasého kluka, sedícího na zadku.

"Pardon. Taky se můžeš dívat, kam jdeš." S těmito slovy mladík vstal a doběhl pryč.

"Poznej Pollux Piterase. Naši nejnovější květinu která překvapivě hodně píchá." Ušklíbl se Travis, zjevně citovaje nějakou že svých spolužaček.