Help me, please?! [CZ/SK, HP FF]✓

3. kapitola - Trapasy, špehování, seznamování

Stephanie:

Společně s Wolfie jsme šli do naší nové koleje. Bude to pro nás taková premiéra. Já jsem chodila do Havraspáru a ona do Nebelvíru. Jsem zvědavá, jak to zvládneme mezi tolika podlými kouzelníky. Dostali jsme přesné instrukce, kde je zmijozelská společenka.

Mířili jsme rovnou do sklepa. Pamatuji si, jak jsem sem šla s Ronem a Harrym, když jsme potřebovali zjistit určité informace o Tajemné komnatě. Ach, to byly zlaté časy. Teď se tady trmácíme v jiné době a nevíme, jak jsme se sem dostali.

,,Wolfie? Jak bylo to heslo?" podívala jsem se na blondýnku, když jsme stanuli před náležitou zdí, která vedla do naší nové koleje.

,,Čistá krv," odpověděla okamžitě a průchod se nám otevřel. Oněměla jsem úžasem. Vypadalo to tu tak tajemně. Všechno se ladilo do temných barev. Působilo to chladně a nebezpečně. Ve společence bylo hodně studentů a všichni na nás upřímili svůj zrak. Na sucho jsem polkla.

,,Měli bychom se převléct do hábitů. Proto se na nás asi tak dívají,"pošeptala jsem směrem k Wolfie.

,,Hej, máš pravdu. Sakra, je divné, že sme zrazu Slizolinčanky, nemyslíš ?" koutkem oka se na mě podívala.

,,Jo, je. Byla jsem zvyklá na kolektiv, kde mi ostatní nejdou po krku," přitakala jsem, když jsem na sobě pocítila hned několik nevraživých pohledů.

,,Slizolin nie je až taký zlý. Fajn sú povrchný a arogantný, ale nie vždy sú zlí. Albus je Slizolinčan a je láskavý," vyvrátila mé tvrzení Wolfie.

,,To ano, také znám milé zmijozely, ale tohle je jiná doba. Tady většina zmijozelských pomáhá mému otci," zamračila jsem se nad tím pomyšlením.

,,Tu Voldemort povstáva, však ? No, tak toto vyzerá zaujímavo." uchechtla jsem se nad její poznámkou.

,,Potkáme tu mého otce i matku. Chodí na tuto školu," přikývla jsem na souhlas.

,,A aj Luciusa... Myslíš, že moc zasiahnem do času, keď mu vrazím ? Čisto hypoteticky." nadzvedla jsem obočí.

,,V tom ti ráda pomůžu, ale myslím, že bychom až moc poznamenaly tok času," ušklíbla jsem se.

,,Škoda. Napácha totiž obrovaké škody, ale napravia sa." zavzpomínala.

,,Dobro vždy zvítězí. Teď musíme najít náš pokoj a převléct se. Musíme zapadnout. Nevíme, jak dlouho tu pobudeme a nepotřebujeme nové nepřátele, než ty, které máme v našich dobách," zamumlala jsem a začala ji táhnout nahoru po schodech.

,,Vyzerá to tu celkom podobne ako v Chrabromile. Až na tie farby." usoudila.

,,I Havraspár je dost podobný. Akorát je to tam vzdušnější. Tady máš, Wolfie," podala jsem jí její hábit a sama se začala oblékat do svého.

,,Nikdy som na sebe nemala slizolinský hábit, aj keď som si ako malá myslela, že ho budem nosiť sedem rokov. Vyzerám ako Al alebo Came..." zaskuhrala. Nevěděla jsem, o kom to mluví, ale domyslela jsem si, že to budou její přátelé.

,,Já se vždy bála, že sem budu chodit. Věděla jsem, že se klobouk bude rozhodovat mezi Havraspárem a Zmijozelem. Nakonec jsem ho přemluvila. S matkou jsme mysleli, že ve Zmijozelu bych byla moc nápadná," přesně jsem si vybavila mé obavy před nástupem do školy.

,,U mňa to bolo rôzne, ale klobúk vybral tú najmenej pravdepodobnú fakultu. Myslela som, že si ma pomýlil s Albusom." nečekala jsem, že toho máme tolik společného.